Delší pauzy mezi alby jsou typické spíše pro starší hudebníky než pro nastupující mladou krev. Birdy však v tomto směru prokázala zralou mysl. Do dvaceti let stihla natočit tři řadovky a po nich přišel čas se zklidnit, něco prožít a ujasnit si svoje další kroky.

Inspiraci v uplynulých pěti letech nasávala, kde se dalo - v Indii i v Hollywood Hills, nějaký čas dokonce žila ve srubu. Obklopena hudbou Etty James, Niny Simone a Joni Mitchell si léčila bolavé srdce po těžkém rozchodu. A když se začal nový materiál rýsovat, vyrazila nahrávat do Nashvillu s producenty Ianem Fitchukem a Danielem Tashinem, kteří pracovali na "Golden Hour" od Kacey Musgraves, nejlepší desce roku 2018 podle poroty Grammy.

Na předešlých dvou studiovkách "Fire Within" a "Beautiful Lies" se Birdy občas snažila přiblížit mainstreamu nebo svoje songy okořenit o vlivy orientu či barokního popu, tentokrát ale tyto ambice ustoupily do pozadí. "Young Heart" staví především na jejím skladatelském umu a citu, na klavíru, kytaře, smyčcích a na uvěřitelném, civilním projevu.

Melodie jsou většinou pokojné, harmonické a konejšivé. Do této nálady posluchače vtáhne hned první písnička "Voyager", která následuje po krátkém intru. "Neslyšíš, že mě volá samota, a to nejtěžší je, že část mě chce zůstat," zpívá Jasmine van den Bogaerde s podmanivým klidem na rtech a v pozadí jako by cvrlikali ptáci.

Nadaná umělkyně má dar vtisknout každé ze svých výpovědí až andělsky čistou auru, zároveň dokáže skladby vystavět do posluchačsky snadno uchopitelných tvarů. Singly "Loneliness" a "Surrender" pro svou melodickou velkorysost fungují na první poslech, aniž by se jakkoliv podbízely.

K nejintimnějším položkám patří klavírní "Nobody Knows Me Like You Do", v níž zpěvaččin hlas zasáhne snad každou citlivou duši. Mírně tajuplná "Deepest Lonely" zase utkví v paměti díky atmosférickému vytleskávání. Fanoušky Fryderyka Chopina možná potěší pianové sólo "Waltz in A minor".

Navzdory rozchodovému tématu nevyznívá "Young Heart" jako vyloženě smutná deska. Naopak, čím víc se blíží k závěru, tím více naděje a vyhlídek nových začátků obsahuje - platí to zejména o typicky folkové "New Moon" a o závěrečné titulní písni. "Sbohem, lásko, žádné slzy, nelučme se takhle, protože i když se naše srdce lámou a přes všechno, co se mění, tě budu dál milovat," zpívá interpretka smířlivě.

Čerstvě pětadvacetiletá Birdy zůstává pozoruhodným úkazem. Na cestě k posluchačům nevolí stejné prostředky jako většina jejích úspěšných vrstevnic. Hudební pouť této dívky je pro širokou veřejnost méně nápadná, bez výraznějších vzletů a pádů. Nespoléhá na imageovou přitažlivost, jde jí hlavně o výpovědní hodnotu. Díky tomuto přístupu její pozice osobité muzikantky s vlastním rukopisem s každou další zastávkou nabývá stále stabilnějších základů.