Možnost vyrazit po takové době na živou muziku je nabídka, která se neodmítá. A tak jsem už ve čtvrtek ráno - marně jsem přemýšlel, zda jsem někdy byl na koncertě takhle brzo - sestoupil do pražského Lucerna Music Baru, abych využil těžko opakovatelné příležitosti strávit den za kulisami. Aby totiž více než čtyřhodinový přímý přenos klapl, bylo potřeba všechno důkladně nazkoušet a připravit. Večer musel běžet doslova jako na drátkách, bez prodlev na sebe musela navazovat živá čísla českých hudebníků i předtočené vstupy zahraničních hostů (mezi nimiž byla hvězdná žánrová jména jako Walter Trout, Beth Hart nebo Larkin Poe) a rozhovory. Všechno klaplo, bez zádrhelů. Bodejť, po takové důkladné přípravě!

Nezbytnou vstupenkou byl negativní test na tu-potvoru-co-nám-tu-teď-vládne. Zdravotníci zahalení v bílých kombinézách s připravenou špejlí hned za vchodem byli jen takovou malou ochutnávkou toho, co nás možná na koncertech v blízké době čeká. Ale co, jsou horší věci na světě a odměna byla sladká.

Absťák už byl příliš velký, živé hraní a pocity, které vyvolává, jen těžko něco vynahradí. A to se v rámci BlueFestu a jeho příprav hrálo do prázdna, do studených čoček objektivů a do tváří kameramanů ukrytých za nezbytnými respirátory. Ale bylo to tam. Fyzický pocit z hudby (zvláště takoví The Atavists důkladně provětrali vzduch v sále), barvy živého vystoupení, které záznam těžko nahradí. Tady navíc atmosféru vyplňovala obrovská srdečnost. Celý den byl plný obrovské radosti ze setkání po dlouhé době.

V takové atmosféře se konala i úplná premiéra: formace Flamengo Reunion Session předvedla dvojitou ochutnávku z připravovaného programu, který bude oprašovat skladby legendárního Flamenga z let 1970 až 71. A co jsem slyšel, slibuje mnohé. Etc…, personálně prolnuté s Kybabu Jaroslava "Olina" Nejezchleby (sám frontman + kytarista Norbi Kovács), se stalo doprovodným bandem pro dvě neortodoxní spojení: hitovku Vladimíra Mišíka "Proč ta růže uvadá" si přišel střihnout Radek Banga, nečekaně tvrdou píseň "Víno, ženy, zpěv" pak jazzový zpěvák Peter Lipa. A ejhle, všechno fungovalo.

A asi největší šok připravilo Vítkovo kvarteto, tentokrát skutečně pouze ve čtyřech. Jeho set, jak lze snadno posoudit ze záznamu, byl možná to nejvíce echt-blues z celého programu. A vedle obligátního hitu "Pražskej démon" došlo i na "Špejchar blues".

Vyjmenovávat všechny koncerty a muzikanty, kteří se na pódiu Lucerna Music Baru ten den objevili, je zbytečné. Však se na to, jak se BlueFest online povedl, můžete snadno podívat - odkaz najdete pod článkem. I tak ale přidám jeden zážitek, který se mi do paměti zaryje na hodně dlouho. Bylo to prosté, prakticky akustické vystoupení Tonyi Graves. Na zkoušce to bylo snad ještě silnější než pak při večerním přenosu. Ve chvíli, kdy začala zpívat, jako by celý prostor ztichl, veškerý čilý ruch ustal. Zůstalo jen příjemné mrazení v zádech.

Přesně pro takové momenty, které streamy, přenosy, záznamy a kdovíco ještě prostě nedokážou zprostředkovat. Akce, jako je BlueFest Online nebo autokoncerty v Holešovicích, dávají naději, že už se to snad brzo změní, že nebudeme muset na živou hudbu koukat zpoza monitorů a televizí. Muzikanti to nevzdali, hraje jim to jako dřív.