Před deseti lety si anonymní kuchař v masce vydal své domácí, na koleně nahrané a na prkýnku připravené album "Menu". Sice syrové a špinavé, ale pod tou maskou a hlukem byl přesto cítit zranitelnej, citlivej a talentovanej kluk. Kluk, co se proměnou v Kittchena rozhodl udělat hudební i životní i osobní střih a úkrok od své stávající, vůbec ne neúspěšné identity.

Brzy poté, co se o "Menu" začalo psát, došlo i na identifikaci toho tajemného muzikanta. Jakub König ale i nadále žil své dva životy. Ten svůj a ten s maskou. Takže podle oblečení a kontextu jste se potkávali a bavili buď s Jakubem, nebo s Kittchenem. "A ta maska je pro mě symbolem určitý proměny. A já si ji sundám. Až budu proměněný," zpíval v písni "Poslední" z předchozí nahrávky "Kontakt" z roku 2015.

"Puls" na to vlastně navazuje. Jakub König za těch deset let obrovsky vyrostl a z kluka, kterej chodí do práce a u toho si žije svůj rock'n'rollový sen, se plně přetransformoval v umělce. Jeho smečka Zvíře jménem Podzim je jedním z nejpozoruhodnějších hudebních těles, jaká v Česku v posledních letech vznikla, právem sbírá Anděly i úspěchy u kritiky i posluchačů. Vedle toho ale Jakub maluje a brzy vydá román. Proměna v profesionálního umělce je vlastně dokončená. Vnitřní proměna zřejmě také proběhla. Je tedy čas sundat masku.

Teď to možná vypadá, že tu tři odstavce popisuju jen Kittchenovu historii, a k novince jsem se ještě nedostal. Ale já myslím, že právě o tomhle dost možná aktuální "Puls" je. Že ta deska nám sděluje: "Jsem proměněný (nebo se tomu velmi blížím)." A naznačují to různé indicie, přestože ten proces proměny ještě úplně neskončil a dost možná je to práce na celý život.

A tak tedy v prvním singlu "Rohlíky", který ostatně je o změnách a proměnách, Kittchen ve videu sundavá svou masku. Pod ní to ale ještě není zcela obnažený Jakub - obličej mu chrání černá barva. Ve skladbě "Za sebe", opravdu hlubokém ponoru do vlastního nitra, slyšíme: "Dneska to vypadá, že přišel čas zpívat písničky pod vlastním jménem. Přestat se sám před sebou schovávat." Ale i tady si zpěvák nechá alespoň nějaký závoj tajemna. Zpěv je tu modulovaný a zkreslený.

Osm nových songů, které vznikly v covidové atmosféře na kapelním soustředění někde v Jeseníkách, je ale i tak zase velmi intimních a obnažujících. Opravdických, chcete-li. Nebo upřímných. Kittchen se nebojí podělit se o své "Sny" (to je tak jemná a nádherná popová písnička! Taková sestra "Sestry") a touhy a obavy a démony a třeba i podávat svědectví o zážitcích z hlubokých cest do vlastního nitra. O tom je zase "Do tmy", nejsilnější okamžik kolekce. Svou atmosférou a rytmikou (a ta basa!) působí jako vyvrcholení šamaského rituálu a popisuje zážitky z holotropního dýchání, kterému se König už dlouhá léta věnuje.

Kittchen tu působí i jako terapeut, rádce, léčitel. Své zjištění a zkušenosti se neostýchá předat dál, takže si spolu s ním můžeme například uvědomit, že "strachem nic nezachráníš". Anebo věří, že ty špatné věci, co člověka trápí, tu nebudou napořád, zatímco to pozitivní ano. Ale nebojí se odkrýt i zranitelnou a nejistou část své osobnosti. A přiznat ji. Poctivě a otevřeně. Cítím z toho něco jako: "Každej (i já) má spoustu těžkejch a složitejch životních příběhů a situací. Některý jsem vyřešil, a tak o tom podávám svědectví. Třeba to někomu pomůže. Ale ani o těch, ke kterým cestu zatím hledám, nemám problém zpívat."

"Puls" je další jeho nádherné album s opět dokonale harmonickým obalem od Michaely Verbové. Album kapely, která se v triu Jakub König, Tomáš Neuwerth a Aid Kid posunula zase někam dál. Dávno jsou pryč lo-fi začátky, pryč jsou i divoké "Holky", které nechávají zbytky zvířátkům. Teď se muzikanti nebojí hrát míň, o to větší důraz dávají na každej tón a ruch a "Puls" má díky tomu obrovskou atmosféru a pohlcující zvuk. Každá použitá smyčka, barva hlasu nebo úder do struny piana tu mají své místo. Vše je jakoby čitelnější. Neschovává se v mlze.

Pokud máte štěstí a jste naladěni na správnou vlnu (což rozhodně nebude každý), zažijete s poslechem "Pulsu" dost možná taky vlastní cestu do svého nitra, nebo se naučíte alespoň to tajemství vnímat, dívat se. Nebát se ho. Ta deska může člověka trochu (nebo i víc) vykolejit a hodit do jakéhosi meditativního nebo postmeditativního stavu. Odpoutat ho od běžné reality. I na to jako by kapela v samém závěru nahrávky myslela. V nádherné písni "Stromy", postavené na zvuku klavíru, nezapomene toho rozněžněného, rozbitého a odpoutaného posluchače vrátit do reality nasamplovanou větou Jakubovy maminky: "Tatínku, inspirace je sice pěkná věc, ale máš tam jídlo v talíři."

P. S.: Já vím. Známka 10/10 pro Kittchena ode mne může vypadat trapně. Dosaďte si číslo, jaké chcete, to je na vás. Ale já sám bych za trapnější považoval, kdybych dal nižší hodnocení dílu, které mne zcela odřízlo od běžné životní reality a poslalo mne někam do hlubin nebo vejšek. Sám zatím pořádně nevím kam.