"Schlagenheim", debut
Black Midi, způsobil před necelými dvěma roky docela slušné pozdvižení a se železnou pravidelností se objevoval v žebříčcích nejlepších alb roku 2019. Britští mladíci totiž přišli s unikátním zvukem, který zažitý
kytarovkový sound rozbil na prvočinitele a ty převedl do vod experimentu, avantgardy, a neočekávatelnosti. Fenomén byl na světě - a to s sebou pochopitelně nese velká očekávání, jakým směrem se kapela vydá příště.
Další studiový milník se bude jmenovat "Cavalcade" a vyjde už 28. května. Tematicky bude připravovaná deska přehlídkou charakterových skic nejrůznějších osob. Hudebně se skupina vydala prozkoumávat nové cesty, svůj experimentální přístup přesto nikterak neobrousila. Výsledné skladby jsou podle leadera formace Geordieho Greepa
"komplexnější a cíleně proaranžovanější", na rozdíl od písní na debutu, které byly založeny na společném jamování a improvizaci.
Společně s ohlášením desky vyslala kapela do světa singl "John L" a jeho pomyslnou
b-stranu "Despair". První zmíněný kus dává výše uvedeným slovům za pravdu - pětiminutový otvírák chystané kolekce nezapře vlivy avantgardního jazzu a vyvolává asociace na experimentální tvorbu Franka Zappy, je plný zlomů, nečekaných přerušení a mnohovrstevnatého, bouřlivého a místy kakofonního zvuku, který kytary mění k nepoznání a přidává
cosi jako smyčce nebo cinkání klavíru.
K songu vznikl i klip, který jeho nervozitu jen podtrhuje. Jeho centrem je podivný taneční kult, který pohybem uctívá symbolický pilíř zakončený božím okem. Video režírovala choreografka Nina McNeely
(a je to pecka! - pozn. ed.).
I píseň "Despair" má mnohem blíže k jazzu než k původním rockových kořenům skupiny. Nese se v podstatně klidnějším duchu. Roztěkaný zvuk "John L" zde nahrazuje sevřenost, která si melodicky pohrává s náznaky kýčovitého
klasického popu, ale s nepřeslechnutelným podtónem v duchu
něco je špatně. Koukejte a poslouchejte níže.
8/10
8/10