Pojem Princezna českého popu odjakživa seděl hlavně na
Ivetu Bartošovou. Nejen vzhledem k půvabu této zpěvačky, ale i díky barvě hlasu a muzice, kterou zpívala. Označením střední proud nepohrdala a za dobu své předčasně ukončené kariéry natočila (především od poloviny osmdesátých do poloviny devadesátých let) slušnou řádku hitů. Velká spousta z nich se objeví na kompilaci "Knoflíky lásky", kterou jí Supraphon ve spolupráci s producentem Pavlem Vaculíkem přichystal k nedožitým pětapadesátinám. Těch by se Bartošová dožila 8. dubna, disk
vychází ve formátu CD a digitálně o týden dřív.
© Supraphon "Je to neuvěřitelné, ale je to tak, Ivetě by letos bylo padesát pět let. Ještě neuvěřitelnější však je, že je to již sedm let, co odešla… Moje první setkání s ní bylo v Jihlavě na soutěži mladých talentů v roce 1983. Okamžitě mě zaujala svým krásným, zdravým, zvonivým hlasem, sebejistým osobním projevem bez jakékoliv manýry, a přitom něžností a zvláštní plachostí. Bylo jí sladkých sedmnáct let. Měla těsně před maturitou a čišela z ní radost ze života a velké odhodlání pracovat na své pěvecké kariéře. Spojení Ivety s Petrem Sepešim jako pěvecké dvojice byla trefa do černého. Nejenže spolu ladili svými hlasy, ale vyzařovala z nich přirozenost a bezprostřednost, a navíc byl na ně krásný pohled. Okamžitě si získali fanoušky. Moje spolupráce s Ivetou a Petrem trvala jen krátce, do léta 1985, ale za tu krátkou dobu jsme udělali neskutečně mnoho práce," vzpomíná Vaculík. Například singlu, který dal jméno této výběrovce, se prodalo přes dvě stě tisíc kusů.
Zpěvaččina kariéra neplynula po rovné přímce, ale měla své vrcholy i tvrdé pády. Jeden z nich nastal právě v polovině devadesátých let. Tehdy se Vaculík k Bartošové vrátil, aby jí ve spolupráci s Vladimírem Kočandrlem dopomohl k velkému úspěchu. Toho dosáhla natočením alba "Ve jménu lásky".
"Naše další a poslední spolupráce byla v roce 2012. Tehdy jsem netušil, že je opravdu poslední. Není cesty zpátky… Byl jsem u jejího začátku i konce," smutně konstatuje Vaculík.