Zalíbení Alice Coopera v časech dávno minulých není úplnou novinkou. V roce 2011 se vrátil s pokračováním legendární desky "Welcome 2 My Nightmare" a v roce 2017 nahrál zvukově a stylově velmi poklidnou nahrávku "Paranormal", stylově blízkou právě "Detroit Stories". Časy shock rocku i koketování s metalem jsou zřejmě ty tam.

A s nimi i hitové ambice. Jejich absence je asi největším neduhem čerstvého počinu. Žádná z bohaté nadílky patnácti skladeb nenabídne vyloženou pecku, která by konkurovala plejádě Cooperových rockových klasik. Po autorské stránce je novinka celkově slabší a méně nápaditější. Na první poslech dokáže zaujmout snad jen úvodní "Rock'n'Roll", což je navíc cover z pera Lou Reeda.

Neznamená to ale, že by kolekce byla vyloženě špatná. Cooper na ní spolupracoval s ostřílenými matadory: kytaristou Waynem Kramerem z MC5, jazzovým basákem Paulen Randolphen, bicmanem Johnnym Bananjekem z Detroit Wheels a producentem Bobem Ezrinem, který stál u zrodu rockového veterána. Výsledek je tedy hudebně barvitý a především z něj sálají zkušenost a fungující chemie mezi hudebníky.

Sympatická je také jakási koncepce - celá nahrávka se točí kolem amerického města Detroit. Ať už zúčastněnými místními hudebníky či samotnými texty. Podobnou tematickou záštitu mělo i dva roky staré EP "Breadcrumbs", ze kterého se na aktuální album dostal hned kvartet písní: skladba "Detroit City 2020" je znovu nahraným kusem z muzikantovy řadovky "The Eyes of Alice Cooper" z roku 2003, pecka "East Side Story" je zase cover od Boba Segera, stejně jako "Sister Anne", která původně náleží MC5. Pouze punkově zdivočelá "Go Man Go" je z pera samotného Coopera.

"Detroit Stories" tak přes svou delší stopáž nenabízí mnoho ryze nového autorského materiálu. Navíc některé songy (třeba motownem nasáklá "$1000 High Heel Shoes" nebo triviální "Shut Up And Rock") album spíš zbytečně natahují, než že by ho obohacovaly. Celé dílo je přesto vlastně strašně sympatické - samotnou poctou jedné významné scéně, neuvěřitelným odhodláním čerstvě třiasedmdesátiletého Vincenta Furniera, jak se civilně Alice Cooper jmenuje, i milým retro feelingem, který z nahrávky dýchá. Autorsky už ale tenhle veterán zažil i lepší časy.