Zažila jsem mnoho koncertů Tata Bojs na různých místech, ale z online vystoupení píšu reportáž prvně. Dobu holt musíme brát takovou, jaká je. Byla to pro mne výzva, i když taková tepláková - se sklenkou v ruce a poskakováním po pokoji. Ale zaplaťpánbůh za vynález internetu, jinak si neumím představit prožívání už tak krušné doby.

Hlavním důvodem nedělní monitorové akce byl křest albové novinky, již vřele přijali jak publicisté, tak fanoušci. V aktuální nelehké době dával její název a koncept o to větší význam. Mezi kapelou a diváky byly jedničky a nuly, které všechny jakoby stmelovaly a naladily na stejnou vlnu. Datum události nebylo nahodilé, neslo v sobě již naznačenou symboliku a hru s čísly.

Stream byl placený a viděli ho pouze kupující. Připojilo se nás na dva tisíce. A nebyli by to Tatáči, aby nevymysleli nějakou specialitu. Vystoupení bylo k vidění pouze jednou, v určený čas a bez následného záznamu. To nabylo na ojedinělosti okamžiku a neopakovatelnosti zážitku. Vysílalo se z DOXu. Ani toto místo kapela nevybrala náhodou, už před dvěma lety zde slavila svoje třicetiny speciálními koncerty a netradiční výstavou, která díky autentickým rekvizitám mapovala celou její historii.

I v neděli tu byli diváci. Sice jen prostřednictvím osm let starého záznamu z olomouckého koncertu, i tak ale statečně vyplňovali mezery mezi jednotlivými songy a dodávali večeru na autentičnosti. Na pódiu dvě pohledné vokalistky, jedinečná projekce, gauč a množství živých rostlin, koncertní energická euforie, Mardošova pověstná roznožka či závěrečné focení.

Ale pěkně po pořádku... Milan Cais přiznal, že po koncepčním "Nanoalbu" je to vlastně teprve druhá nahrávka, kterou nacvičili jako celek. Tracklist sice proložili i nestárnoucími hity, novinky ale zazněly ve světové premiéře.

V půlce setu desku pokřtili experti Martin a Michal z CIIRC (Českého institutu informatiky robotiky a kybernetiky z ČVUT - před rokem a půl hráli Tata na oslavách této univerzity). Naskenovali ji, a symbolicky ji tak převedli do jedniček a nul. Tutéž techniku použili chvíli předtím při skladbě "Vlasní brácha", během níž naklonovali a skenerem vyčarovali druhou vokalistku. Jednalo se o recesi, protože obě zpěvačky jsou dvojčata a byly opravdu jako přes kopírák. Michal pak také stál za vizuálním ztvárněním projekce k "Velkému třesku".

Vedle té a zmíněného záznamu skandujících diváků se na plátna promítaly i pohledy do zákulisí, zejména prostřihy do režie za Dušanem Neuwerthem. Při tanečních "Zvonech" vsadili hudebníci na disco kouli, která házela prasátka, a dělala tak kýžený efekt. Na tričkách měli mé oblíbené barvy - fosforovou růžovou a žlutou -, které díky laserům lehce svítily.

Koncert trval 70 minut, byl tak kratší než obvykle. Tata Bojs prý nechtěli nudit, to by se však podle mého nestalo. Před závěrečným kouskem "Pěšáci" Cais představil všechny lidi, kteří stáli za celým projektem, a to včetně těch ze zákulisí. Jako přídavek posloužil duet "Tajemství" s Emmou Smetanou, která zazpívala z předtočeného videa od moře z Indonésie, kde momentálně tráví dovolenou se svou rodinou. Konec by nebyl koncem, kdyby neproběhla Mardošova fotodokumentace.

Koncert se povedl na jedničku (Hanspaulští vyhráli jedna nula). Pánové představili svoji novinku opět originálním způsobem, aniž by sklouzli k nějakému patosu. Bylo znát, že se jim ze světel reflektorů nechtělo (komu by se po té době taky chtělo, že). Doufám, že se svět brzy hodí do normálu a my budeme moci na své hudební miláčky vyrazit i naživo.