Původní Zemětřesení vzniklo počátkem devadesátých let na základě ankety ve fanzinu Metaliště. Formaci tehdy tvořili zpěvák Aleš Brichta, kytarista Miloš Dodo Doležal, basák Vlasta Henych a bubeník Štěpán Smetáček. Z této sestavy zůstali jen druhý a čtvrtý jmenovaný, před vydáním "Zemětřesení 2" je doplnili Miloš Doležal junior a Mladen Djelmo za mikrofonem. Stejná parta hraje i na "Epilogu", který má být definitivní tečkou za celým projektem.

Půlhodinové EP nabízí poslední čtyři skladby, které Schelinger hrával na svých koncertech a připravoval pro nevydané album "Zemětřesení", které se však studiové podoby nikdy nedočkaly. Doležal jeho textům vtiskl podobu čtyř relativně dlouhých hardrockových kompozic - pod pět a půl minuty se tu nejde, nejdelší "Anděl smrti" má dokonce minut téměř deset. Výsledek s největší pravděpodobností ukazuje Schelingera takového, jaký ve skutečnosti byl. Tedy nikoliv jako bubblegumového pěvce, jenž přednáší blboučké, byť chytlavé texty Františka Ringo Čecha, ani jako baladiéra z Holubího domu.

Požehnáním celého projektu je bezpochyby jeho hlas. Mladen Djelmo prostě zní jako Schelinger. Zdatně přijal charakteristickou dikci i mírně přiškrcenou manýru. Až příliš snadno se dá zapomenout, že to není původní vokalista. Nejvýraznější je v zamyšlené podobě ("Můžeš vejít - 21. století", "Anděl smrti").

Trochu zamrzí, že úvodní šlapající "Cizinec" shazuje poněkud naivní text. Nosným kusem má naopak bezpochyby být tečka: "Epilog" je mluvenou apokalyptickou vizí rozpadu české země, v níž lze skutečně vyčíst jisté prorocké obrazy, škoda jen, že ty jsou rozsekány funkčním, nicméně poněkud opraným riffem.

"Epilog" se nese v hutně hardrockovém zvuku a vedle zpěváka je nejvíce slyšitelný kytarista Doležal. Zmíněný otvírák "Cizinec" si svými předlouhými sóly téměř ukradl pro sebe. Symbióza Schelingera ze záhrobí a Doležala pak nejpřirozeněji pracuje u prostředních dvou skladeb, byť se mi těžko zbavuje dojmu, že někdy je účelem kytarových vstupů pouze natažení stopáže na použitelnou míru.

Schelingerův vklad je bezpochyby skvělý, "Zemětřesení" mohlo být na svou dobu a dobový kontext výjimečným počinem. V podání obnoveného Zemětřesení 2 se ale pohybujeme na hraně kříšení vize někoho jiného - jakkoliv s dobrou vírou a úmysly. Nevydané album mohlo zůstat jedním z tajemství domácího bigbítu. Nezůstalo. Jen oné vizi dává tvar někdo jiný než sám autor. Některé věci by možná měly zůstat v šuplíku, zahalené oparem záhad a otazníků.