Kvartet Lonely The Brave z Cambridge se v roce 2014 na debutu "The Day's War" vytasil s osobitým alternativním rockem, který nepostrádal nápad, silné kytarové podklady a především zaujal vokálem zpěváka Davida Jakese. O to větší ranou byl jeho odchod před dvěma lety, kdy ostatní členy musel opustit kvůli psychickým problémům. Jeho místo zaujal Jack Bennett, a se zbytkem sestavy tak otevírá novou éru kapely.

Jackův vokál není špatný. Zaujme svou silou i naléhavostí a vzdušným projevem. Samozřejmě že Jakesův pevný hlas bude vždycky trochu chybět, ale volba nového frontmana se zdá být zdařilá. Přestože je změna lídra výrazným řezem ve struktuře uskupení, hudebně se třetí řadovka od předchozí tvorby překvapivě příliš neodlišuje. Zvukově jde o variaci na alternativní rock blízký Biffy Clyro či Young Guns, ve vypjatějších polohách tu je i podobnost třeba se Story Of The Year.

Album otevírá zvukově epická pecka "Bound", která poodhaluje energii, s jakou britská formace otevírá novou kapitolu. Hymnický refrén a pulzující kytary přímo dýchají svěžestí a nadějí. Ačkoliv s tou nadějí to v případě téhle nahrávky není zrovna růžové. Textově jde o ponuré, zachmuřené písně, které nejlépe charakterizuje označení bezútěšné.

"The Hope List" skrývá mnoho dobrých songů, kterým dominují nápadité kytarové party, jak se od alternativních rockerů očekává. O žádný revoluční krok se ale nejedná. Což pravděpodobně nebylo záměrem. Lonely The Brave o sobě především potřebovali dát znovu vědět, potřebovali světu sdělit, že žijí, tvoří a že je nutné s nimi znovu počítat. Uvidíme, kam je další kroky povedou. Třeba se konečně dočkáme jejich zaslouženého vzestupu. S "The Hope List" se ale cesta ke slávě zatím odkládá.