Michal Prokop se mi vždycky zdál jako slušnej chlap, který to má v hlavě srovnané. Ví, co chce a proč to dělá, a když se do něčeho pustí, je to proto, že tomu věří. Zároveň působí jako taková klidná síla. Člověk, který ví, jak se chovat, člověk s noblesou a bez nutnosti používat přehnaně emoce. A samozřejmě jako ten muzikant, který mne zasáhl (a se vším až od devadesátek nahoru) alby jako "Město Er", "Kolej Yesterday" a "Sto roků na cestě" (pro příklad uvádím jen trojici svých nejoblíbenějších).

Rozsáhlý knižní rozhovor Michala Bystrova, který probíhal dva roky - od července 2018 do května 2020 - tyto mé z vnějšku vnímané Prokopovy vlastnosti zčásti potvrzuje (fakt je to slušnej a poctivej chlap), zčásti doplňuje a zčásti vyvrací (není to zas takový kliďas a zřejmě umí i vybuchnout a ne vše, co dělal, měl dobře promyšlené).

Dlouhé povídání se snahou projíždět Prokopův život chronologicky (což se většinou daří) začíná rodinnými poměry ještě před zpěvákovým narozením a končí v roce 2020 v době covidu. Prokop z rozhovoru vychází jako ten, který velmi dobře dokáže reflektovat svůj život a který se nebojí přiznat věci, které se mu nepovedly nebo za které se stydí, přičemž je přiznává bez výmluv, jen v kontextu dobové situace.

A tak hezky vyplouvají ty radostné chvilky života (Framus Five, práce v poslanecké sněmovně, uvádění talkshow "Nic ve zlým" a "Krásný ztráty" nebo koncertování na Chicago Blues Festivalu). A vedle toho i ty ne tak radostné životní milníky od podepsání Anticharty přes dělání popového křoví v sedmdesátých letech po neshody s ministrem kultury Pavlem Tigridem a vlastně nenaplněnou touhu se sám ministrem kultury nebo ředitelem České televize stát.

A to, že je rozhovor informačně bohatý a hodnotný, je zásluha obou jeho protagonistů. Bystrov je výborně připraven, Prokop se nesnaží věci skrývat nebo je mytizovat. Podává je často jako téměř nestranný pozorovatel sebe samého a zároveň někdy až s hyperkorektním oblakem kolem nich. To, když popisuje některou nepěknou vlastnost, chování nebo úlet třetí osoby, ale neuvede její jméno. To bych mu tu trochu zazlíval.

Publikace je rozdělená na čtyři části. Nejobsáhlejší je zmiňovaný rozhovor. Následuje pasáž "Michal Prokop rok po roce", v níž jsou v duchu knih "Jejich vlastními slovy" z různých dobových rozhovorů vybrané zajímavé pasáže dokreslující to, jak o které věci uvažoval a prezentoval zpěvák či poslanec v době, kdy se skutečně odehrávala. Bez nadhledu a bez časového odstupu. Tuto část bych mnohem raději viděl zakomponovanou přímo do chronologického rozhovoru tak, aby se případné kontrasty ukázaly, a konfrontoval se tak mladý a starý Prokop hned sám se sebou.

Třetí část knihy nabízí vzpomínky kolegů, s nimiž Prokop hrál nebo působil, jsou to texty od Hany Zagorové přes Ondřeje Bezra (ten mimochodem jako jeden z mála pochopil, jak by měla vypadat osobní vzpomínka) po Vladimíra Mišíka. A v poslední části je poctivě zpracovaná Prokopova diskografie včetně singlů a hostování.

"Ztráty a návraty" hezky a uceleně shrnují život Michala Prokopa a nebojí se otevřít i dveře s nepříjemnými vzpomínkami, řekněme, spolu s titulem knihy, se životními ztrátami. Je jen škoda, že vzpomínky tu nejsou více a přímo konfrontovány s dalšími aktéry těch kterých životních událostí.

A i když Bystrov občas nějaký takový protinázor vytáhne (třeba to, zda kapela 5P fakt zakázala Lubošovi Pospíšilovi hrát "Kolej Yesterday" (verze Prokopa), nebo zda jen řekli, že se teď nehodí do repertoáru, a počítali s ní později (verze Michala Pavlíka)), knize by toto potvrzování a vyvracení muzikantových tvrzení pomohlo častěji. Už jen proto, že jeho vyprávění působí tak korektně a tak objektivně, že člověka při jeho čtení ani nenapadne, že by s některým tvrzením mohl polemizovat, nebo že by se něco mohlo odehrát jinak, že si to prostě Michal Prokop pamatuje po svém. A nemyslím si, že by něco takového dělal záměrně. Jen takhle lidská paměť funguje.

Ale i s těmito drobnými výhradami jsou "Ztráty a návraty" příjemným čtením velmi dobře mapujícím tuto významnou osobnost. Za přečtení a rozšíření kontextu o zásadních československých rockových událostech určitě stojí.