František Černý a Karel Holas, srdce a duše Čechomoru, jsou sice šedesátníci, ale jejich nadšení pro hudbu je stejně nakažlivé, jako když před revolucí rozjeli svůj jedinečný projekt kombinující tradiční českou (či moravskou, chcete-li) lidovku s rockem či popem. Novinka "Radosti života" je oslavou bytí, ale také poctou básníkovi Františku Gellnerovi, jenž byl svou láskou k životním slastem přímo věhlasný.

V první řadě je ale třeba ocenit skutečně vyvedený přebal desky. Kromě přední části, na které je obraz malíře a ilustrátora Jindry Čapka, zaujme i motivem na straně zadní od téhož umělce. Ačkoliv ho Čapek namaloval ještě před dobou covidovou, plně ji vystihuje a skvěle koresponduje s názvem alba.

Pod krásným vizuálem se ovšem skrývá další perla. Nahrávka samotná je totiž velmi nápaditá a oproti posledním počinům uskupení přeplněná energií a nábojem. Skladby jako "Dva zbojníci", "Husarská" či "Pašeráci" už svým názvem dávají vědět o své dynamice. Skočné jsou také "Pijácké mravy", skladba, kterou František Černý objevil v knize "Středověké písně cechu žákovského".

Experiment s dechovkou na předchozí řadovce "Nadechnutí" z roku 2018 lze vnímat spíš jako zpestření v diskografii Čechomoru. I proto je tento krok, zprofanovaně označitelný jako návrat ke kořenům, více než příjemný. Osvěžující je také účast zpěvačky Martiny Pártlové, která se k formaci připojila v roce 2017. Její sytý vokál osvěžil bujarou vztahovku "Já mládence měla", která patří k typickým ukázkám tvorby kapely.

Gellnerovo dílo zastupuje báseň "Napsala mi psaní", jehož zhudebněná verze zachytila žádanou melancholii, přesto v ní nechybí optimismus, který srší z celé novinkové kolekce. Velmi dobře je v ní také zakomponovaný akordeon Radka Pobořila, který se do kapely vrátil letos v létě a odehrál s ní několik koncertů.

"Radosti života" jsou povedenou deskou, byť nahranou a vydanou během chmurných dní. Čechomor těží ze stále půvabných aranží lidových nástrojů, milých textů a v neposlední řadě z nápaditých melodií.