Tento koncept zrál bandleaderovi Josefu Buchtovi v šuplíku už roky, paradoxně až aktuální situace však umožnila jeho realizaci. Spousta termínů v diáři se totiž zrušením koncertů uvolnila nejen členům B-Side Bandu, ale také zamýšleným hostům, respektive autorům předělávaných skladeb. Mezi ty patří například Jaromír Nohavica, Vlasta Redl, Radek Pastrňák z Buty nebo Pokáč. Kromě nich sáhli hudebníci také po písních už nežijících autorů, jako je Karel Kryl nebo Zuzana Navarová.

Už pohled na tracklist může budit řadu otázek. Co mezi folkovými songy pohledává "Měls mě vůbec rád" Ewy Farne? Je Radek Pastrňák ještě folk? Co je to vlastně folk? Proč zde není jediná písnička od Karla Plíhala, který přitom ke swingu často inklinuje? Proč má Nohavica tři zástupce a Kryl jen jednu? Podobné výhrady jsou ale evergreenem u každé kompilace a v tomto případě jsou vlastně liché. Cílem B-Side Bandu totiž evidentně nebylo sestavit reprezentativní kolekci, představující komplexní pohled na fenomén folku u nás. Byla by tudíž chyba na album takto pohlížet před samotným poslechem.

Jméno B-Side Band je spjaté zejména s Vojtou Dykem, se kterým formace nahrála i jeho sólovou prvotinu "Deska". Charismatický zpěvák nechybí ani tady. Spolu s Vlastou Redlem vše dokonce zahajuje, a to skladbou "Tak vidíš" z písničkářovy první sólovky "Na výletě" z roku 1990. Celé album tedy příhodně začíná slovy: "Tak vidíš, jak je snadné změnit styl," a nutno přiznat, že v podání brněnského bigbandu tato změna stylu opravdu snadně zní (a to i bez nože na krku, o kterém je v textu písně dále řeč).

Ačkoliv původní verze některých zastoupených skladeb stojí pouze na zpěvu s doprovodem akustické kytary, nová aranžmá pro dechový ansámbl působí přirozeně a většinou ctí atmosféru originálu. Překlopení písniček od táboráku do swingové polohy tak funguje překvapivě dobře. Ostatně takový Nohavicův "Ježíšek" nebo "Tunel jménem čas" od bratrů Ryvolů jsou swingovky par excellence. Je evidentní, že hlavním kritériem výběru jednotlivých kousků nebyla jejich popularita, ale spíše hudební charakteristiky. Nové, zvukově bohaté a pestré úpravy je tedy radost poslouchat. Obzvláště pak ty v autorském podání.

Mírné rozpaky snad může budit nová verze Krylovy "Děkuji" (opět v podání Vojty Dyka), v níž písničkářův pokorný projev nahradily jásavé dechové fanfáry, případně další Ryvolovka "Tereza", kterou aranžér Petr Kovařík přesadil z trampské osady Zlatý klíč až do rytmického víru Latinské Ameriky. Většina překvapení je ale z kategorie příjemných. Například jak vedle sebe v novém zpracování dokážou koexistovat skladby od trampských kořenů českého folku po jeho aktuální podobu ve formě Pokáčovy "Co z tebe bude". Nebo skutečnost, že často desítky let staré songy jsou stále aktuální. Třeba "Náš dům je plný různých zvuků" Slávka Janouška dostává ještě nový význam v současné době, kdy opravdu "všichni pořád doma jsou".

Ačkoliv je kolekce plná překvapivých hudebních momentů a neotřelých nápadů, slouží B-Side Band především písni, potažmo jejímu interpretovi. Nenajdeme tu tak skoro žádná sóla. Přesto hudebníci občas vystrčí růžky - nejvýrazněji asi v novém kousku "Díky mlékařům" Radka Pastrňáka. Jejího aranžmá se ujal klarinetista Pavel Zlámal a výsledek potvrzuje, že tento hudebník má blízko (nejen) k jazzové avantgardě. Hlavní roli má potom bigband v instrumentálce "Podvod" od Jana Nedvěda, která celou hodinovou pouť skrz naskrz českým folkem zakončuje.

Pro zaryté příznivce žánru asi "Folk Swings" těžko nahradí originální verze, nabízí na ně však nový (a bezpochyby posluchačsky atraktivní) pohled a často rozvíjí nápady, které jsou v těch původních písních jen naznačené. O tom, že swingová podoba songům sluší, svědčí nejen úspěch u posluchačů, ale především u samotných autorů. Je tedy možné, že celý projekt bude mít pokračování a že se tentokrát dostane i na toho Plíhala. A dál jede i B-Side Band. Už 19. listopadu totiž vyjde studiová verze skladby "Missa Jazz" Jaromíra Hniličky, na které se bigband spojil s brněnským komorním orchestrem a pěveckým sborem Ars Brunensis.