Kde se nachází Krajina Ró? A jak se v ní žije?

Je to krajina, kde se hodně daří hudbě. My tam často pobýváme, ale žít chodíme každý jinam. Krajina Ró se zatím nachází jen na cédéčku "Hotel Blázen".

Máte kapelu Jablkoň a její odnože. Proč jste nevydal nové skladby pod hlavičkou některé z nich? Co vás vedlo k založení tohoto projektu?

Hudba se hrne pořád někam dál a já měl najednou pocit, že už nestíhám, přitom se mi spousta nových věcí líbí. Tak jsem si řekl, že by mě mladí mohli omladit.

Jsou všechny písně na debutu nové, nebo jste použil i nějaké ze šuplíku?

Šuplík moc nepoužívám, takže téměř všechno vznikalo průběžně pro Krajinu Ró.

Jedná se o jednorázový projekt, nebo bude mít delšího trvání?

Já doufám, že toho ještě uděláme daleko víc. I když se to narodilo do poněkud nepřehledné doby. Hlavně bychom chtěli začít koncertovat.

Deska vznikla pod vedením Ondřeje Ježka. V čem vidíte jeho největší přínos?

Ondřej se dovede perfektně vcítit do toho, co právě děláme, jinými slovy, dobře si rozumíme. A protože je kreativní, ovlivňuje celý ten proces natáčení, míchání a další věci docela významným a hlavně žádoucím způsobem.

Celé album jste natočili živě. Byl to záměr už od začátku?

On je asi vždycky záměr, aby nahrávka zněla živě. Ale že bychom se nastěhovali do studia a nahráli všechno najednou jako při živém vystoupení, to ne. Přesto mám dobrý pocit, že takové to koncertní pnutí jsme do toho dostali.

Co je podle vás na výsledku zvukově nebo hudebně nejzvláštnější? Bylo něco jinak než obvykle?

Zvuk je postavený na elektrických kytarách a místy i přitvrdíme. Změna pro mě je v tom, že všichni kluci, tedy Tomáš Frolík na kytaru, Johnny Judl na baskytaru i Michael Nosek na bicí, vyrábějí všelijaké elektronické zvuky a lezou z nich úžasné věci. Hlavně Frolík je obklopen hromadou různých krabiček. V tom je také naše největší zvláštnost. A protože jsou to skvělí muzikanti, všechny ty zvuky jdou krásně s hudbou a dodávají tomu úplně jiný rozměr.

"Nový zahuštěný kus hudebního světa, ve kterém se rodí písničky," tak jste definovali prostor vašeho bandu. Jak se vaše cesty potkaly? Přece jen jde o mladší muzikanty. Nebyly generační rozdíly někdy překážkou? Nevznikala nedorozumění způsobená odlišným pohledem na muziku?

Když vzniká něco nového, je to vždycky trochu skok do tmy, ale my jsme měli kliku, že nám to spolu perfektně funguje. Vzájemně se respektujeme, v podstatě to máme tak, že písnička je hotová, když jsme s ní spokojení všichni. Pro mě je ta spolupráce hodně poučná a myslím, že ostatní to mají obdobně. Takže do generačních propastí nepadáme, ale krásně si je užíváme.

Svůj žánr definujete jako light rock foxtrot. Co si pod tím mám představit?

Zkuste si představit něco nového, neobvyklého, zajímavého, prostě něco, co byste případně mohla mít ráda. Anebo něco úplně jiného.

Zpěvačkou je vaše neteř. Nejsou příbuzenské vztahy ve skupině překážkou, nebo to naopak považujete spíše za výhodu?

Myslím, že v kapele s tím nikdo nemáme problém. S Aničkou Břenkovou se známe, protože jsme příbuzní, do kapely jsem ji pozval, protože je dobrá. Kdyby to kolegové po pár zkouškách neodkývali, zůstali bychom jen u té příbuznosti.

Na albu střídáte češtinu s angličtinou. Z jakého důvodu?

Dneska se u nás běžně zpívá česky i anglicky, tak jsme to nikterak neřešili. Když nám Pavla Kopečná poslala anglické texty, tak jsme jich prostě pár přijali.

Pojďme se teď podívat na jednotlivé skladby. "Milý Jiří" je univerzální narozeninová píseň. Jakému Jiřímu je věnována?

Ten jeden to ví, ale ostatním patří také. A protože se dá použít na spoustu jiných jmen, tak je téměř pro každého.

"Fly My Way". Zpívá se v ní, že chybějí písně. Jaké písně vám chybějí?

Mně osobně teď nejvíc chybí píseň finanční, nevím, která chyběla Pavle, když to psala, nebo Aničce, když zpívala. Bůh ví, která komu chybí, třeba píseň lásky mě napadá.

Skladbu "Zrcadlo" jste prý několikrát předělávali. Co vám v ní nesedělo?

Neseděl nám text, mořili jsme se s ním asi dva měsíce. Aby šel dobře do hudby, aby se vůbec dal zpívat… Někdy se to prostě zasekne.

"Děravou hodinu" napsala vaše expartnerka Zuzana Wirthová. Prohlásil jste, že její text se vám líbí, ale nerozumíte mu. Proč jste ho tedy nechali na desce?

Protože je krásný. Třeba já na světě spoustě věcí nerozumím, i když se mi líbí.

"Veselá modrá planeta" je o diskriminaci duší. Musím se přiznat, že to slyším prvně. Co to je?

Duše jsou na Zemi zavírány do těl a spousta lidí je ani nevenčí. Někteří dokonce i zapomínají, že je mají. Podle toho to tady vypadá.

V době vydání prvního singlu "Ječmen a pšenice" se skupina snažila tajit identitu jednotlivých členů. Proč? Nechtěli jste tím odvést pozornost od sdělení?

Když bylo album hotové a chtěli jsme začít koncertovat, přišel covid a všechno nám zatrhnul. Řekli jsme si, že když už máme být neviditelní, tak tedy pořádně.

Proč jste si vybral roli toho vzadu?

Chceme být mladá kapela, a když se já postavím dopředu, tak moc mladě nevypadáme.

A ještě jedna citace: "Tato píseň je prvním jednáním dramatu 'Láska'. Naopak 'Hotel Blázen' končí drama a je předehrou k novému." Jak tomu mám rozumět?

Znám více příběhů, které začaly láskou, respektive namlouváním, a posléze končily zblázněním. A právě zbláznění je pak novým impulsem pro další namlouvání a tak pořád dokola. Mezi to se pak samozřejmě vejde mnoho dalších písniček.

"Jenom informace". Její text má přesah - napsali jste ho dřív, než nastala celá situace kolem covidu. Zbylé písně byly načasovány jak?

Načasovány nebyly, takže můžou být aktivovány prakticky kdykoli.

Při nahrávání základu "Broccoli" prý basák Johnny zahrál jednu notu o půl tónu vedle. Všimli jste si toho až poté, co jste natočili zpěv, a tak jste museli pozměnit melodii. Johnny se díky tomu stal spoluautorem skladby. To se tak děje běžně, nebo je to rarita?

Mně se to stalo poprvé a předpokládám, že se to moc neděje. Nicméně mě to docela pobavilo a písničce to nijak neublížilo.

Když už jsme to nakousli, jak se vlastně na "Hotelu Blázen" autorsky podíleli další členové skupiny?

Hudbu jsem dělal já a Tomáš, příležitostně se k nám přidal někdo z ostatních. S texty, které jsem psal, mi občas pomáhala Anička, aranžovali jsme víceméně všichni.

Prozradili jste také, že jste nahrávali tak, že jste na sebe vrstvili jednotlivé nástroje. Pak si to bubeník naposlouchal přes telefon a až pak se k vám přidal. Prý to celé vzniklo zvláštním způsobem. Čím si vysvětlujete, že to drží pohromadě?

Pro mě to až tak zvláštní nebylo, jen kolegové byli trochu překvapeni. Všichni jsou výborní muzikanti, takže jsem věřil, že se to nakonec sejde. No, a sešlo.

Tomáše jste naučil přemýšlet o kytaře zcela novým a nezvyklým způsobem. Můžete nastínit, jak to vaše přemýšlení o hudbě vypadá?

Já většinou neberu v úvahu, co se dá a nedá zahrát. Pro mě je důležité, co ta určitá písnička potřebuje. Tomáš nad tím sice občas kroutil hlavou, ale protože je skvělý muzikant a pan kytarista, tak to tam nakonec vždycky nějak napral.