Už za pár dní (v pátek 24. 7.) začíná festival Colour Meeting v Poličce. Na co, respektive na koho se můžeme těšit?

Na všechno, co tam bude. Colour Meeting je malý festival, máme letos jen devatenáct slotů pro kapely a čtyři divadla a workshopy. Vybíráme opravdu pečlivě, nic není jen jako výplň, každá kapela i divadlo mají svoje místo. Těšte se třeba na Katarzii, Zvíře jménem Podzim, Bert & Friends, Post-hudbu, Davida Pomahače nebo zahraniční projekty - maďarské Terra Profonda, slovenského rappera Čavalenkyho nebo právě oznámenou španělskou hvězdu Eskorzo.

Podle jakých kritérií jste vybírali účinkující?

Vybírám na prvním místě podle kvality a svého osobního vkusu. To je zásadní kritérium. Beru ale taky v úvahu, pokud někdo právě vydá nové a zajímavé album, to je dobrá příležitost se u nás představit. Občas sáhnu po kapele, která je v Evropě na turné, protože bych ji jinak mít nemohl. Zatím, až na dvě výjimky, u nás nikdo nehrál víc než jednou. I když zrovna letos se k nám po mnoha letech vracejí Hm..., protože mají nové album a protože je všichni milujeme. (smích)

A poslední dva roky se také snažím v programu zohlednit myšlenku hnutí Keychange, ke které jsme se přihlásili, to znamená, že se snažíme vyrovnat podíl mezi hudebníky a hudebnicemi v line-upu. Je to občas těžké, protože ta kvalita je pro mě pořád na prvním místě a rozhodně jsem nikdy vědomě nestranil boybandům, ale když se po vyhlášení Keychange zvedla vlna pro mě nepochopitelného odporu, řekl jsem si, že je potřeba tu myšlenku podpořit.

Dlouho jste napínal fanoušky s jedním velkým překvapením. Díky vám se můžeme těšit i na zahraničního interpreta - skupinu Dubioza Kolektiv. Vaše agentura ji sice zastupuje, ale přesto - jak moc složité bylo ji sem dostat? Máte sám rád překvapení?

Miluju překvapení! Dávám přednost dárku - překvapení před nejlepším dárkem, který bych si ale musel vymyslet sám. Takže když se objevila šance, že by se k nám Dubioza po třinácti letech mohla vrátit, přemýšlel jsem, jak to co nejlíp oznámit, a nadchnul jsem se nápadem udělat z nich tajného headlinera. Šli jsme do toho s rizikem, že se to nemusí povést, pokud se nezlepší hygienická situace. Bohužel, zrovna dnes (rozhovor jsme pořizovali koncem minulého týdne - pozn. red.) padlo rozhodnutí, že to možné není. Občané Bosny ještě stále nemají přístup do zemí EU, takže Dubioza se k nám nedostane. Místo nich se mi ale podařilo na opravdu poslední chvíli domluvit španělskou hvězdu Eskorzo, což bude víc než důstojná náhrada za Dubiozu. Takže další překvapení.

S festivaly se v poslední době roztrhl pytel. Proč si myslíte, že je právě ten váš unikátní? Čím se odlišuje od ostatních?

Myslím, že má opravdu jedinečnou atmosféru, která je daná mixem několika věcí. Určitě je to v první řadě místo - večerní nasvětlená lipová alej v parku mezi středověkými hradbami a rybníkem má opravdu velké kouzlo. Dále je to příjemná, lidská velikost, jíž někteří lidé dávají přednost před velkými odosobněnými festivaly, jistý DIY způsob organizace, domácí jídlo podávané na porcelánu (ačkoliv to letos musíme z bezpečnostních důvodů nahradit food trucky) a třeba možnost potkat se třeba i se zahraničními muzikanty ve festivalové kuchyni a u baru. A samozřejmě program, který je žánrově rozkročen od country po elektroniku a jehož polovinu standardně tvoří zahraniční umělci. Myslím, že na to vše můžeme být hrdí.

Letos se Colour Meeting koná posedmnácté. V čem bude letošní ročník jiný oproti předchozím?

Někdy v květnu definitivně padla naděje, že se sem dostanou zahraniční kapely, které jsme měli potvrzené. Šance na pořádání takto malého festivalu ovšem stále byla, takže jsme se rozhodli pokračovat v přípravách a já jsem stál před úkolem totálně překopat celý program. Ze začátku jsem si to moc nedokázal představit, ale když se na výsledek dívám dnes, jsem s ním opravdu spokojen. Koronavirus mi umožnil dát do něj několik českých kapel, na které bych jinak neměl místo, a moc se na ně těším. Takže až na několik výjimek (Eskorzo a Terra Profonda) česko-slovenská verze. Bude to trošku změna.

Kde vidíte festival za pár let? A koho byste si pozval, kdybyste měl nekonečně mnoho financí?

To je výzva. (smích) Chtěl bych zachovat tu DYI duši, ale v některých ohledech festival zprofesionalizovat, protože k nám přijíždějí větší a známější kapely a perfektní prostředí a servis je základem pro oboustrannou spokojenost. Chtěl bych dál rozšiřovat žánrovou pestrost, nechci se ve výběru omezovat žánrovými škatulkami, sky is the limit. (smích) Poslouchám spoustu úžasného nového jazzu, divné kapely kterým se říká New Weird Britain, vynikající americké a britské písničkáře nebo africkou muziku. Z toho mi vychází, že bychom potřebovali nejmíň dvě další stage. (smích)

Myslím si, a moc si toho vážím, že už jsme si vychovali publikum, které k nám nechodí kvůli známým jménům, ale je otevřené a ochotné poslechnout si cokoli.

Největší dramaturgovo zadostiučinění je, když za ním po festivalu přijde neznámý návštěvník a řekne, že se těšil na nějaké známé domácí jméno, ale nejlepší byla ta kapela, kterou vůbec neznal. To je radost.

Chtěl bych taky mít malou indoor scénu pro komorní akustické i elektronické projekty. A rád bych, aby se do festivalu zapojili nějací mladší místní Poličáci, postupně si ho převzali a rozvíjeli dál.

Radíte se s někým, pokud jde o dramaturgii? A kde případně čerpáte inspiraci?

Myslím, že jsem tu otázku částečně zodpověděl už výše. Co se týče dramaturgie, neradím se s nikým, jsem v tomto směru despota. Umožňuje mi to držet se jednoho záměru a nedělat moc kompromisů. Zároveň ale pořád mluvím o muzice se svými kamarády, kolegy a s muzikanty, se kterými dělám, a to mě samozřejmě ovlivňuje. Na rozdíl od mnoha svých kolegů téměř nesleduju žebříčky - neumím si najít ty správné a sledovat všechny nejde. Takže plavu trochu mimo hlavní proud. Neznám některá jména, která znají všichni, ale myslím, že mám opravdu dobrý nos na dobrou hudbu a podařilo se mi sem přivézt několik výjimečných umělců. Spoustu svých objevů jsem našel při brouzdání na YouTube a teď často Spotify. Dostávám taky mailem mraky nabídek, které většinou nemám šanci vůbec přečíst, ale občas se něco podaří. Jezdím na showcase festivaly, občas čtu nějaké zahraniční hudební servery, čtu pravidelně Full Moon Magazine. Tímto se omlouvám těm ostatním, víc ale nestíhám.

Jaké koncerty ze série Earth Music Concerts, kterou jste založil loni, výhledově plánujete? Dá se vlastně něco plánovat po tom, čím jsme si aktuálně prošli? S čím v současné krizi bojují promotéři?

Zrovna dnes mi písničkářka a mimochodem partnerka slavnější zpěvačky LP Lauren Ruth Ward zrušila již jednou přeložený koncert, takže ho překládáme už podruhé. Loni měla v Praze vyprodáno. To byl poslední koncert, který zůstával potvrzený. Jednám s dalšími kapelami, ale vůbec nevím, jestli z toho nějaké koncerty budou. Myslím, že se shodneme se všemi promotéry, že od letoška už nikdo nic neočekává a největší problém je právě ta nejistota. Zůstává otázka, jestli to vůbec někdy ještě bude jiné.

Jak jste si vypomáhali v rámci proexportní kanceláře SoundCzech a Music Managers Forum CZ, které jste spoluzakládal. Jak hodnotíte jejich práce?

SoundCzech byl katalyzátorem vzniku MMF a pomohl nám inspirací, kontakty a zázemím. Což byla zásadní pomoc a my jsme za ni vděčni.

Pomohla vám nějakým způsobem iniciativa #zazivouhudbu?

Asi ne přímo mně osobně, ale myslím, že měla a má jeden důležitý pozitivní přínos: je to první pokus spojit vždy roztříštěnou a nespolupracující českou hudební scénu. Což je zásadní věc, abychom se pohnuli kousek dál. Ne že by se ji podařilo hned spojit, ale dveře jsou otevřeny a věřím, že to bude už jen lepší.

Jako booking agent své agentury Earth Music zastupujete skoro dvě desítky kapel. Proč nespolupracujete s vícero českými kapelami, ale hlavně s těmi zahraničními? Myslíte si, že ještě máme co dohánět ve srovnání se zahraničím? Jak vnímáte aktuální českou hudební scénu?

Tohle zaměření na zastupování zahraničních kapel se vyvinulo postupně a vlastně se to vyvíjí pořád. Začínal jsem s českými umělci (Ida Kelarová, Terne Čhave, Al-Yaman, Zuzana Lapčíková a další). Když se ale pohybujete ve world music, dostanete se k původní hudbě z Afriky, Ameriky, Skandinávie nebo Balkánu, znáte zblízka originály. Pak je těžké nadchnout se pro českou kapelu, která hraje africkou nebo balkánskou hudbu. Takže jsem se soustředil na ty zahraniční. Dnes ale dělám méně world music a více jiné žánry a zastupuju už zase i pár českých umělců. Že jich není víc, je možná proto, že si všichni myslí, že pořád zastupuju jen zahraniční kapely. Ale třeba se to zase změní.