Když jsme kdysi dávno zakládali nepravidelnou rubriku Zaprášenosti, ani nás nenapadlo, že v ní někdy budeme psát třeba i o deskách, na které jsme vydali i běžnou recenzi. "Spousta andělů" Anety Langerové je s námi už téměř šestnáct let (původně vyšla počátkem září 2004) a v té době jsme jí věnovali nejen recenzi, ale i makrorecenzi, které se zúčastnilo dalších deset redaktorů našeho serveru. Tehdejší názory se samozřejmě různily, ale s odstupem času je jasné, že Anetin debut je stále jedním z nejlepších, pokud ne přímo nejlepším počinem, které od účastníků hudebních soutěží u nás vyšly.

Anetina cesta prvním ročníkem Česko hledá SuperStar nebyla až tak přímočará, jak si nyní možná myslíme, ve finále ale drtivě porazila Šárku Vaňkovou, která přitom byla pěvecky i osobnostně mnohem tvárnější a hudebnímu businessu přístupnější. Na natočení alba pak vítězka měla přibližně dva měsíce, během nichž všichni očekávali, s čím přijde. S odstupem času je třeba vyseknout poklonu české pobočce BMG, která v rámci možností respektovala přání tehdy sedmnáctileté slečny, netlačila ji do tanečního popu, ale souhlasila s vydáním pop-rockového díla, kterému vévodí její hlas.

Ostatně historek o tom, jak zástupci labelů nutí interprety do věcí, které oni dělat nechtějí, u "Spousty andělů" asi mnoho nebude. I když je výsledkem tradiční pop-rocková deska, vyvářena byla nejen profesionálně, ale také s mírným alternativním nádechem. Tehdy samozřejmě nikdo netušil, kam se první česká SuperStar po mnoha letech posune, ale už na debutu je poznat, že Aneta nechtěla jen klouzat po povrchu a plout s proudem.

Téměř polovinu skladeb produkoval Ivan Král, o přemýšlivé a rozhodně ne hloupé texty se ve většině postarala Pavla Milcová, dvěma ale přispěl i Robert Nebřenský (z kapely Vltava). Nenajdete tady také trapnou ducku "Letím ke hvězdám", kterou musely finalistky povinně zpívat v posledním televizním přenosu. Neznalým to tak nemusí připadat, ale to, že v tracklistu chybí její první hit, který svého času dokonce dobyl rádiovou hitparádu, rozhodně nebyla obyčejná věc.

Obyčejnou věcí rozhodně ani nebyla volba prvního singlu, kterým se stal triphopově laděný kus "Delfín". A přitom každému muselo být jasné, že v podstatě jakákoli jiná ze třinácti položek má mnohem větší hitový potenciál. Ač deset z nich bylo vybráno z hudební banky, na výsledku to poznat není. I proto mohla Aneta před svým opravdovým autorským debutem "Dotyk" naši zemi mnohokrát koncertně objet, protože "Spousta andělů" rozhodně není postavena na receptu dva hity a zbytek vata. Hrát naživo mohla prostě bez problémů celé album.

Jakkoli jeho základ tvoří tu více, tu méně rockové vypalovačky, ty, které vytrvaly až do dnešních dnů, jsou pomalé a navíc z pera českých autorů. Oskar Petr v kousku "Hříšná těla, křídla motýlí" vystavěl nádhernou baladu, v níž zpěvačka naplno využila svůj hlas, a přitom podvratně sama sobě zpívala o nebezpečích showbusinessu. V případě "Vody živé" pak Michal Hrůza asi udělal jedno z nejlepších rozhodnutí svého života, když tento song Anetě věnoval. A to nemohl tušit, že takto společně stvořili hymnu, která se stane jednou z nejsilnějších domácích koncertních skladeb vůbec.

I zbytečná "You're A Creep", která i nyní zní jako odvar z vývaru z Avril Lavigne, má na albu své místo. V té době se totiž uvažovalo o mezinárodním finále různých SuperStar, kde měla Aneta případně soutěžit právě s touto písní. Až na ni však tento rychle spíchnutý debut první české vítězky této hudební soutěže i po letech vyznívá jako vydařená a dospělá nahrávka. A pokud s ní máte spojené emoce a vzpomínky z té doby, kdy jsme všichni doufali, že nám Česko hledá SuperStar přinese další hvězdy, určitě si "Spoustu andělů" zase pusťte. Bezpochyby vás překvapí, jak povedená ta deska, přes všechny překážky a okolnosti, které její vznik provázely, opravdu je.