Všichni fanoušci Life Of Agony poslouchejte! Skupina se sice nevrátila (škoda...), ale její významná část - bubeník Dan Richardson a kytarista Joey Z. - se dala před třemi lety dohromady s basákem Stuck Mojo, Corey Lowerym, čímž vznikl projekt Stereomud. Tomu vyšla zkraje dubna druhá deska "Every Given Moment", se kterou se pokouší navázat na solidní úspěch dva roky starého debutu "Perfect Self". Zbytek rockového kvintetu dotvářejí zpěvák Eric Rogers a druhý kytarista John Fattoruso. Šance na úspěch mají docela slušné, protože "Every Given Moment" není tupě líbivá deska, která se převaluje v komerční nerozhodnosti. Steromud naopak vytvořili poctivé rock'n'rollové CD oproštěné od veškeré elektroniky, hip-hopu a dalších atributů obyčejných x-metalových souborů.

Life Of Agony nejsou při hledání výchozí pozice pro recenzi úplně scestnou úvahou, protože Joey Z. nezapře své kořeny, a tak je zvuk kytarových riffů Stereomud podobný těm ze "života agónie". Ne však stoprocentně, stavba je to mohutnější, pevnější, bližší ryze metalovým souborům. Chtělo by se říci, že Stereomud navazují tam, kde Life Of Agony skončili svou pouť. Jenže... Stereomud jsou na rozdíl od L.O.A. přímočaří a - to je fakt - komerčnější, na čemž nic nezmění ani Rogersův barvitý vokál. V tomto případě ovšem touha uspět u posluchačů není křečovitá, trapná či okatě vypočítavá, neboť skupina servíruje svou směsici metalu, hardrocku a HC natolik přesvědčivě, že si ji snadno oblíbíte a přitom se nebudete v hloubi duše posmívat.

Je to dáno také tím, jak obezřetně pracují Stereomud s (opomíjenou) skutečnou agresivitou, jíž se profláklé nu-metalové hvězdičky záměrně vyhýbají, aby nevylekaly náctileté příznivce. Paralelu lze najít s Disturbed a jejich prvním albem "The Sickness", kterým se tehdy podařilo protlačit na desku mnoho živelné heavymetalové energie, aniž by tím trpěla zvuková vstřícnost. Stereomud schovávají nekompromisní feeling především pod zpěvákovu rozpolcenost - Rogersův vokál se potácí věčně mezi harcovnickým řevem ("Anything But Jesus") a rádiovým svatouškovstvím ("Breathing"). Díky jeho výkonu (a jím umocněným melodiím) nelze s určitostí říct, zda je "Every Given Moment" metalem, nebo pouze tvrdším rockem.

Co však můžeme s určitostí potvrdit, je, že tato deska se nepochybně povedla. Nezboří klasická schémata, nepřepíše historii, ani nevytvoří nový žánr, ale ukořistí pozornost svou profesionální poctivostí, aranžerskou střídmostí a příjemnou melodičností. Přesně tohle je totiž typ muziky, která v sobě spojuje modernost s konservatismem. A i bez všech počítačů a elektronických hýblátek je vyrovnaná, pěkně soudržná. Žádné berličky v dohledu a zvukové bahno pod nohama.