Hitovka jako "Coold Kids" se většině hudebníků podaří jen jednou za kariéru, pokud vůbec. Hlavní je nepodlehnout přesvědčení, že jste automaticky one-hit wonder, a pokud vás muzika baví, tak na své hudební pouti vytrvat. Echosmith sice po cestě ztratili svého čtvrtého sourozence Jamieho (pouze hudebně!), ale jinak se stále snaží naplňovat svou představu toho nejčistšího, ale s upřímností dělaného popu.

Druhá deska "Lonely Generation" sice přichází až sedm let po debutu "Talking Dreams", zbylí sourozenci se ale mezitím neflákali - v roce 2017 se například připomněli skvělým EP "Inside A Dream". A na novince, vydané už na svém vlastním labelu, pokračují ve vytyčeném směru. Nabízejí optimistickou hudbu, v pomalejších písních s trochou melancholie, které vévodí hlas zpěvačky Sydney. Roky příprav jim daly šanci napsat spoustu chytlavých melodií, z nichž by se mohly klidně stát hity. I když desku z velké části tvoří úderné hitovky jako titulní skladba či "Shut Up and Kiss Me", pravé perly se časem vyklubou z pomalé "Everyone Cries" nebo závěrečné "I Don't Wanna Lose My Love", která lehce připomene Billie Eilish.

Pokud máte chuť na upřímnou popovou desku, která si na nic nehraje, několik poslechů "Lonely Generation" je pro vás přesně to pravé. Nic víc od ní ale nečekejte.