Ale na Belphegor i Suffocation došlo až na úplný závěr. Pohled na plakát i rozšiřování soupisky, která se nakonec zastavila na pěti položkách, vyvolával trochu nepříjemný pocit, jestli to není přece jen trochu moc. Časově jsme se tak dostali na podobné parametry, jaké před nedávnem nabídlo turné vedené Napalm Death v Roxy - takový minifestival. Příliš mnoho kapel nemusí být úplně dobrým krokem, sobotní večer byl ovšem onou příslovečnou výjimkou, která potvrzuje pravidlo. To nejlepší se přitom dělo pěkně uprostřed programu.

Člověk si ani nestačil koupit pivo a na pódiu už svá kola roztáčeli švédští Carnosus. Jejich hodně zrychlený, thrashem kořeněný death měl ten správný drive a energii a zatím notně prořídlé publikum slušně natlakoval.

Druhými v pořadí byli Němci Betrayal. Přijela je podpořit skupinka nadšených domácích fanoušků, kteří vytvořili skvělou, byť místy trochu moc pivní atmosféru. Ani tahle banda nijak nezpomalila, jen se její sound posunul do technicky precizně vystavěného černého kovu s výrazným odpichem a tahem na branku. První velké překvapení večera.

Na polské Hate jsem se převelice těšil. Tamní škola blackened-death metalu dala světu mocné Behemoth, očividně ale budou u našich severních sousedů formace, které se s touhle globální metalovou superhvězdou mohou směle měřit. Hate zatím nemají onu okázalost gigantických show, není to taková pastva pro oko, na druhou stranu si jejich projev zachovává sympatickou skromnost. Ano, jsou tu corpse painty na tvářích, vztyčení paroháči do publika a ozdobené lebky na kůlech, ale tím veškeré divadýlko končí.

Ačkoliv jim poměrně nedávno vyšlo nové album "Auric Gates of Veles", živý set se mu v podstatě vyhýbal a stál na starších a hodně starých kusech. Výsledek byl příjemně přímočarý a enormně strhující.

Suffocation, legendy, které se na scéně pohybují už nějakých třicet let, na sebe natáhli největší díl publika. Pod pódiem i v typickém podloubí, které hlavní plochu Futura vroubí, nebylo k hnutí, od prvních minut se na parketu otevřel solidní mosh-pit, který v pravidelných intervalech vyplivoval jednoho vyčerpaného a potem splaveného metalistu za druhým.

Jejich technicky přesný, melodicky zpřelámaný a notně drtivý death metal amerického střihu pohlcoval a doslova omamoval. Svou precizností, schopností důkladně zválcovat, ale i tím, jak perfektní zvuk se podařilo v klubu nastavit. Nezaniklo prakticky nic, všechny nástroje i vokál byly dobře rozlišitelné, od zahrčení basy až po poslední cinknutí. A ten kopák, který obracel vnitřnosti! Lahoda!

Králové okultního čarodějnického black metalu Belphegor byli sice tečkou za celým večerem (a pro mnohé dozajista i jeho vyvrcholením), ve srovnání s energií a laťkou, kterou předchozí spolky nastavily řádně vysoko, ale měli vlastně jen málo co nabídnout.

Po hudební stránce jsou spíše zaměnitelní a všechno vyvažují divadelní podívanou, která navíc naplňuje ta nejhorší žánrová klišé: obrácené kříže, stojany z lebek a kostí, hořící svíce, kouř, barevná světla, silácké pózy a extatické, jako že satanem posedlé výrazy ve tváři. V podstatě to stačí, okouká se to ale celkem rychle. Nelze jim však upřít schopnost vyčarovat velice unikátní atmosféru.

Náročný večírek, jen co je pravda. Skvělá sestava skupin, výjimečně podařený zvuk i atmosféra - všechno si to s netradičním datem sedlo. Škoda jen těch svátečních, sobotních metalistů. Neurvalost některých jedinců, kteří se mermomocí prostě musejí protlačit do předních řad, i když je tam hlava na hlavě, a u toho vylít pár piv na lidi v okolí, to na metalovou komunitu vskutku nevrhá dobré světlo...