"'Cause there's a crown covered in glitter and gold. I'm gonna wear it, whether you like it or not." Těmito slovy začíná refrén písně "Hallelujah", singlu, který na podzim loňského roku ohlásil, že Oh Wonder vydají třetí desku. A tu vydali. "Ať se vám to líbí, nebo ne."

Symbol koruny je pro album "No One Else Can Wear Your Crown" příznačný. Objevuje se nejen v názvu a zmíněném pilotu, ale i v otvíráku "Dust". Jako by si Anthony West a Josephine Vander Gucht řekli, že ať se děje cokoliv, oni si půjdou cestou, na které se cítí dobře a na které se potkávají i se svými fanoušky. Třebaže jich není mnoho.

Ona totiž tahle nahrávka vlastně nijak zásadně nevyčnívá z dosavadní diskografie dua. Hned od prvních tónů poznáte, kdo vám to hraje a zpívá. Oh Wonder i tentokrát nabízejí posmutnělý, melancholický alt-pop postavený na něžných tónech smyčců, piana, na křehké elektronice a na nádherném, sametově hladivém souzvuku dvou příjemných hlasů.

Osobní vsuvka: Jsem racionalista. Můj mozek není nastaven na to, aby porozuměl konceptům astrologie (už proto, že podle časopisů Květy a Žena a život jsem ještě Kozoroh, ale podle magazínů Chvilka pro tebe a Sluníčko jsem už Vodnář), homeopatie, numerologie, tarotu ani Instagram Stories. Baví mě ale věřit v jednu věc - v to, že první dobrý song, který se mi na začátku každého roku dostane do uší, předznamená celých příštích dvanáct měsíců. A hádejte, který to byl letos. Ano, "Happy". Budeme tedy v roce 2020 šťastní? Budeme. Buďme.

Kromě téhle (automaticky) skladby roku se na nahrávce nachází ještě dalších devět písní. Mezi nimi jako ta korunovační koruna září ještě zmíněný pilot s nezvykle nervně rychlým tempem, které je ale pořád zabalené do té typické ohwonderovské melancholie. Mimochodem, viděli jste klip? Vhání slzy do očí... a přitom je to taková blbost, že?

Někdo někde nedávno napsal, že úkolem hudební publicistiky třetího tisíciletí už z principu nemůže být kritický rozbor čehokoliv, protože té muziky jsou prostě kvanta. Můžeme si dělat srandu z hloupoučkých pokusů o svéprávnou tvorbu Juliana a Lucky, ale vlastně vždycky hned přiznáme, že nás to nebaví (byť čtenáře ano). Daleko důležitějším úkolem tohoto novinářského oboru je upozorňovat na dobré a kvalitní věci, kterým se vyplatí věnovat svůj čas. A "No One Else Can Wear Your Crown" jednou z těchto věcí je. Přestože ta věštba o megaslávě se zřejmě nikdy nenaplní.