Formaci MYDY považuji za jednu z našich nejnadějnějších kapel - má šanci stále růst a prosadit se i za našimi luhy a háji. Za necelých osm let své existence prošla výrazným žánrovým vývojem. Pro mnohé sice zůstává stále ve škatulce zvané electroswing, dle mého se ale od toho stylu dávno oprostila a žije si svým životem.

Když nepočítám záznam vystoupení na Colours Of Ostrava v roce 2018, kde MYDY hráli jako utajované překvapení, přišli s novým albem po dvou letech. Musím se přiznat, že mě předchozí "M.Y.D.Y." bavila víc - na první poslech mi melodie přišly výraznější. Tím ale nechci říct, že "Numbers" je špatná deska. Je trochu jiná. Taková hudebně nerozjuchaná. Špinavá. Každá píseň začíná víceméně pozvolna, o to větší šanci však má růst a překvapit.

Mnohé napovídá už obal. Kombinuje retro a modernu - ohnivý hashtag symbolizující aktuální, ožehavá témata sociálních sítí, rychlé doby, honění se za čísly, úspěchy, lajky, což vede k odcizení, prohlubování vztahů (či spíše nevztahů) a povrchnosti. Jen si zkuste spočítat, kolikrát za den se kouknete do mobilu, na Facebook anebo Instagram. Čísla budou neúprosná. Palčivá jak oheň sám. Ta mydí čísla jsou naštěstí příjemnější entitou. A když i poslechu dáte víc čísel, o to víc s nimi splynete.

Deska je novou érou kapely. Jednak je první pod zkráceným názvem, jednak je dospělejší a experimentálnější. Zvukově, jazykově, pěvecky. Mezi osmičkou songů jsou hned dvě instrumentálky, které hlasový potenciál zpěvačky Žofie Dařbujánové využívají jen jako další nástroj, kterým sekají beaty. Hned v úvodním chilloutu "Mantra" hostuje operní pěvec Ben Hájek, který (a to je další novinka ve tvorbě uskupení) zpívá česky. Vyslyšeli MYDY zbožná přání fanoušků, nebo si jen chtěli zaexperimentovat? Těžko říct, jen je škoda, že Hájkovi chvílemi není rozumět. Song obsahuje poselství, které vymyslel Nèro, že se on a jeho parta nemají vzdávat a nescházet z cesty, kterou si před lety určili. Příjemně zasněný rozjezd, který by mohl klidně trvat dvakrát delší dobu.

Další nezvyklou charakteristikou nahrávky je, že mezi písněmi téměř nejsou pauzy - často se slévají jedna v druhou. Vzniká tak kompaktnější celek. Na výjimečnosti mu přidávají nevšední zvuky. V "I'm Out" vyťukávají muzikanti rytmus paličkou do prázdné lahve od Becherovky (byť jako celek je song spíše nevýrazný - jeho funky prvky působí moc překombinovaně až roboticky). V "Gimme More" můžete slyšet orientální prvky, ke konci dokonce cinkne iPhone. Ve "Fire" vás pobaví klapání, luskání a sborové "vohóóó". Žofiina pěvecká linka tu graduje do neobyčejných výšin. Mezi nejvýraznější kousky pak patří rockem načichlá, dravá "Numbers" - užívám si ten kontrast žánrů.

Čtvrtá řadovka MYDY je dobrý počin, ale už teď si dovoluji říct, že nebude mít takovou odezvu jako ty předchozí. Posluchači se neradi přizpůsobují změnám. Z "Numbers" není cítit ta energie a osobitost, jakou tihle hudebníci běžně oplývají - když je vidíte na koncertech, když se mrknete na to, jak extravagantně vypadají, když vás pozdraví svým typickým "Ahuuuj". S novým počinem opět zamířili mimo zdejší zvyklosti, vyšli ze své komfortní zóny, zároveň naslouchali trendům. Výsledek je sice místy sterilní, ale pořád poctivý a odvážný.