První jarní den byl pro mnohé z nás oslavou svátku z největších. Ano, božský Carl Cox opět navštívil zhruba po dvou a půl leté přestávce Prahu a potěšil srdce mnohých clubberů. Akce pořádaná pod hlavičkou agentury Lighthouse se konala v prostorách Pražských veletržních areálů Letňany, kde byly pořadatelem zajištěny dvě sousedící haly, přičemž větší Main Hall měla rozlohu rekordních čtyři tisíce metrů čtverečních. Opravdu důstojný prostor pro muže označovaného za jednoho z nejlepších DJs na světě (podle anglického hudebního magazínu Muzik jím Carl byl i rok minulý). Myslím, že není nutno dlouze představovat tohoto již čtyřicetiletého pionýra anglické klubové scény, který se DJingu plně věnuje od roku 1985, ale již před tímto datem odehrál stovky setů na mnoha akcích. Z těch nejpamátnějších - Sunrise Show (1989), kdy v půl jedenácté ráno zapojil nečekaně třetí gramec a dokázal roztančit patnáct tisíc unavených partypeople.

Start akce byl naplánován na půl devátou a příchozí davy měl rozehřívat v tech-housovém rytmu DJ Lana, v chill-outu DJ Fun. Na akci jsme dorazili tradičně o hodinu později a čekalo nás nemilé překvapení - na pokladnách byl dočasně pozastaven prodej lístků. Tento stav nevyvolával pochopitelně pozitivní reakce ani ve mně ani ve stále rostoucím davu lístků chtivých lidí, kteří se tlačili a tlačili k okénku, za nímž seděl milý mladý muž, píšící esemesky. Z Lanova setu k nám proniklo několik hopkavých melodií, hrál vcelku známé kousky. Po téměř hodině a půl se na nás usmálo štěstí (či Lighthouse?) a doslova lítý boj o lupeny byl vyhrán. Po jedenácté ovládaly obě haly live acty, v chill-outu to byli deephousový Zip Orchestra (Large a Kel Qadrant), kteří výtečně konkurovali na hlavním podiu hrající dvojici Manio a DaRoddmen, tedy E.C.A. (pro neznalé Electronic Cool Aid). V jednu chvíli se hoši trefili do stejné linky a nebylo poznat, kde je hlavní Stage a kde místo pro ochlazení. E.C.A. ovšem svým speciálně připraveným vystoupením báječně rozehřívali dav pro DJe Trávu. Ten nastoupil s lehkým zpožděním čtvrt hodinky před dvanáctou a jeho set byl podle očekávání v pohodě, lidé se bavili a sympaticky reagovali na starší věci. Celou hudební produkci v hlavní hale doprovázela vesměs průměrná světelná a video show a dovolím si konstatovat, že ještě průměrnější go-go tanečnice. Malou náplastí byl vskutku parádní laser nainstalovaný pod DJ pultem.

Přesně v jednu po půlnoci DJ Tráva nasadil léty osvědčenou "Magic City Prague" a po jeho boku se objevil Carl Cox. Mnohé ruce šly nahoru a ty zbylé o chvilku později, když Tráva opustil stage úplně a "božský Karel" začal do "magické Prahy" přidávat krátké breakové samply. Myslím, že během pár minut tancovali snad všichni, což si dovolím odhadnout jistě na nějakých pět tisíc lidí (plus mínus). Atmosféra byla báječná, Cox se zjevně bavil s davem a po celou délku svého setu se energicky pohupoval v rytmu a rozesílal rozzářené úsměvy. Jeho vystoupení nebylo nijak zvlášť originální či progresivní, o tuto rovinu v Coxově hraní ovšem nejde. Zato jsem pochopila, proč se o něm říká to, co se říká - dokáže lidi zaujmout, podržet si je tam, kde chce, a to lehce, nenásilně a nadmíru příjemně, což ovšem znamená také energicky. Dokáže je provést širokým spektrem od progresivnějšího house k technu s trochou tranceového či breakového koření navrch. Ale hlavně lidi baví (už jenom tím, jakmile se podíváte za gramce na toho "velkýho statnýho černocha", co mává s deskou nad hlavou).

Zhruba po hodině se dav lehce odlidnil a dalo se víceméně slušně zapařit (bílé tenisky již bílé nikdy nebudou) či se odreagovat přešlapováním v mohutném davu před jedním z barů v sousedním chill-outu, kde se toho času usídlil DJ Trnqua a po něm poklidně hrající DJ Groof. Carl Cox se rozloučil s Prahou a partypeople za bouřivého aplausu a svůj set končil přesně ve čtvrt na pět. Hudební rovina již odpovídala spíše Josefu Sedloňovi, který přebíral stage. Ovšem únava už zapracovala a mnoho lidí se vydalo směrem domů. Já s nimi. A jak jsem si akci po cestě shrnula? Jistě se jednalo o jeden ze zásadních tanečních počinů letošního roku. Carl Cox dostál své pověsti a nepostřehla jsem jedinou negativní reakci k jeho setu. Což se ovšem nedá tvrdit o pokulhávajícím zázemí (dočasný ne-prodej lístků na místě, přecpaná šatna, fronty u vstupu). Ale to vše akce tohoto formátu obnáší, i když pravidlem by se to stávat nemuselo. A co víc si přát? Snad jen další (a doufejme i brzkou) návštěvu tohoto DJe v České republice.

Carl Cox, PVA Letňany, Praha, 21.3.2003