Kensington na "Time" už neplánují. Žijí okamžikem a berou život tak, jak přichází

A jsou tady zas. Kdo čte musicserver pravidelně, ví, proč je máme rádi a co je na nich nejen ze skladatelského hlediska tak skvělého. To stále platí. Kdo ne, může si kliknout na jejich jméno a pročíst si starší články. Ve zkratce - představte si, že by některá z našich extrémně populárních kapel, u nichž většina obyvatel zná jména všech členů, tedy třeba Lucie, Kabát nebo Kryštof, a pro kterou není problém vyprodat O2 arenu, náhle začala jezdit po světě. A tam zaplňovala středně velké kluby typu Roxy, hrála na velkých festivalových pódiích a obecně se stávala globálně úspěšnou. Tak nějak takto, jen ještě v extrémnějším měřítku, teď fungují Kensington. Největší tamní halu, Ziggo Dome v Amsterdamu, rok co rok vyprodávají třeba i tři dny po sobě. A protože už vědí, jak nahrávat a předvádět muziku naživo tak, aby fungovala i na stadionech, postupně se k těm velkým sálům dostávají i v Evropě.

Po vydání minulé kolekce se u nás nizozemské kvarteto předvedlo nejprve v Lucerna Music Baru a následně získalo tucty nových fanoušků svým strhujícím vystoupením na Colours Of Ostrava 2018.

A ještě než odstartujeme smršť nadšených poznatků z aktuální sbírky "Time", je třeba seznámit vás s tím, co se v životě téhle formace nedávno událo. V roce 2015 totiž frontman Eloi Youssef zjistil, že jeho (tou dobou už bývalá) přítelkyně je těhotná. A ačkoliv to tehdy ještě nepřiznal, řada textů na minulé studiovce "Control" byla ovlivněná zjištěním, že jeho život jde směrem, který nemá pod kontrolou. Proto ten název songu i alba.

Dcerka Sophia už je tedy pár let na světě, zpěvák přehodnotil své priority a chce ubrat na nekonečných turné, které jeho skupině každý rok přihrávají větší a větší sály po celém světě. Zároveň to ale znamená, že se stále stýká se svou expřítelkyní a tento nezdravý vztah ovlivňuje i jeho tvorbu.

Novinka "Time" tak obsahuje hned trojici skladeb, které z různých uhlů pojednávají o tom samém. Tedy o snaze uniknout z toxického mezilidského soužití, které není dobré ani pro jednoho. Konkrétně toto téma naleznete v sonzích "Bats", "Island" a "What Lies Ahead". Zatímco v tom prvním, jehož název nic neznamená a je to pouze pozůstatek původního pracovního titulu, zpívá Eloi o obrovské emoční zátěži, kterou si oba partneři ztěžují život, aniž by si umožnili dále růst, "Island" je už vyloženě volání o pomoc. "Stavíš si kolem sebe zeď, snažíš se sám izolovat a pořád si říkáš: 'Jakou roli vlastně v tomhle vztahu mám?'" "What Lies Ahead" už pak na situaci hledí smířlivěji, je to píseň o dceři, její budoucnosti a o tom, jak jí být dobrým rodičem.

Okrajově se toho komplikovaného vztahu dotýká i "Insane", ta má ale ještě jednu rovinu. Je o nezodpovědném chování našich lídrů, konkrétně zejména Donalda Trumpa. Sociální a enviromentální témata v hudbě Kensington nebývala zvykem, ostatně sami hudebníci přiznali, že nejprve skládají muziku, aby měli čím oslovit, a pak teprve texty. Za nimi donedávna stálo jen pravidlo "hlavně ať nejsou vyloženě příšerné". Co si v nich ale kdo najde, nechávala kapela víceméně k volné interpretaci.

Pro novinku ale platí, že každý song je o něčem. V apelování na životní prostředí pokračuje na dvě části rozdělená píseň "Chronos". U ní vznikla nejprve její druhá část, pak ale skupina přidala i pianový úvod, aby tím předělem mezi nimi posluchače probrala. Je to jako rána baseballkou a formace má podobné melodické breaky ráda. Kdykoliv nečekaným zvratem v hudbě dokáže posluchače překvapit, bere to jako úspěch a i za to jí náleží plusové body.

Podobně překvapivé změny naleznete v "Perfect Family Day", písni, kterou Eloi a kytarista Casper Starreveld napsali už před lety a už léta ji hrají na koncertech. Až teď jim ale zapadla do konceptu alba, a tak natočili její studiovou verzi. Zmínit je třeba také "Ten Times The Weight", bolestnou baladu, kterou zpěvák napsal, když se dozvěděl o sebevraždě Chrise Cornella. "Taky moc dobře vím, co je to deprese, ale při psaní jsem se snažil jít ještě hlouběji do nitra a zkusit pochopit, co člověka vede k tomu, že si ten život nakonec vezme," popsal.

Kytarista Casper, který mimochodem 30. listopadu oslavil třiatřicáté narozeniny, pro novou desku napsal "Part Of Me", která je o pochybách a chvílích, kdy si rekapitulujeme svůj život a přemýšlíme, kam dál, ale i o přátelství. Hlavně je ale potřeba říct, že napsal také "Uncharted". Tu největší bombu, jakou na celé desce najdete.

Album je venku ani ne měsíc a už teď je "Uncharted" obrovský hit. Zatímco "Bats" i "What Lies Ahead" nepatří z hudebního hlediska k nejvýraznějším singlům skupiny, tak právě tato těžkotonážní balada okamžitě zafungovala. Miluje ji kapela a - jak ukázala nedávná anketa na jejím Facebooku - i fanoušci. Je také aktuálně nejpřehrávanější písní skupiny na Spotify.

Skladba je podle frontmana o tom, jaké to je, dostat se do naprosto neprozkoumané situace, v níž jste nikdy dřív nebyli, a o nutnosti rozhodnout se v okamžiku, jak dál. Její autor ale dodal, že je především o ztrátě. Jeho kamarád totiž během tragické nehody přišel o mladšího bratra a Casper tento song napsal, aby jeho trápení ulevil. Je to také píseň, na kterou je on sám z celé dosavadní diskografie nejpyšnější. A není se čemu divit. Něco takového bude na stadionu v Amsterdamu vytrhávat lidem slzy z očí.

Závěrečná "No Me" nás vrací do komplikovaného vztahu a je o tom, že se utéct nakonec podaří. Svoboda a naděje. Perfektní tečka ve Vancouveru nahrávané desky.

P. S.: Pokud se nic nepokazí, budete si tady za pár dní moct přečíst, jak to v tom Amsterdamu vypadalo. Teď už je zase vyprodáno, můžete ale kupovat lístky na nově oznamené koncerty v Ziggo Domeu na prosinec 2020. Nebo si na ně ještě předtím zajít do pražského klubu Roxy - zahrají tam už 26. března.