Skupina vznikla po sebevraždě zpěváka Iana Curtise v roce 1980. Tehdy se jeho tři bývalí spoluhráči z kapely Joy Division - kytarista a zpěvák Bernard Sumner, baskytarista Peter Hook a bubeník Stephen Morris rozhodli, že chtějí v muzikantské kariéře pokračovat. Přibrali tak ještě Morrisovu přítelkyni, klávesistku Gillian Gilbertovou. U nás dobře známý Peter Hook ale z kapely v roce 2007 odešel a jeho místo přebral Tom Chapman. Formaci doplnil také multiinstrumentalista Phil Cunningham.

Odkaz někdejší mateřské legendy byl v téměř vyprodaném Foru Karlín hmatatelný. Hale dominovali zhruba čtyřicetiletí a padesátiletí fanoušci, kterým jistě bylo po chuti, že z éry curtisovské zaznělo hned pět věcí. Mezi nimi například "Disorder", "She's Lost Control" nebo euforicky přijatá "Transmission", která je dobře známá díky kultovnímu filmu "Trainspotting".

Zaujaly ale pochopitelně i skladby samotných New Order a úvodní projekce, na které se ve zpomalených záběrech předváděli skokani do vody, pomyslně nastavily atmosféru na zanoření se do synth-popových, post-punkových i ryze elektronických vod. Ono se vůbec zdálo, že je aktuální produkce s mohutnými obrazovkami opulentnější než třeba na berlínské Lollapalooze v roce 2016 a její dominantou byly jak původní klipy, tak i nové, dotočené sekvence. V tomto směru zaujala například hned první skladba "Singularity", kterou doplnily snímky z dokumentu "B-Movie: Lust & Sound in West-Berlin 1979-1989".

Hudba, kterou New Order tvoří, není jednoduše stravitelná. Je to muzika pro fajnšmekry, kteří mají naposloucháno a vyrážejí na koncert s tím, že přesně vědí, na co jdou. Laik a náhodný kolemjdoucí si je tolik nevychutná. Bylo proto potěšující vidět, že se ve Foru Karlín sešlo hlavně tvrdé fanouškovské jádro, které vytvořilo ohromně nadšenou atmosféru. Ta tak byla hmatatelná nejen při dvojnásobném finále obou formací, tedy "Blue Monday" a "Love Will Tear Us Apart", ale v průběhu celého dvouhodinového představení. Joy Division forever? New Order Forever!