Po Sarah Connor se mi do rukou dostal další dámský produkt německé popové mašinérie. Tato slečna, která se umělecky zove Jeanette, sice na desce "Rock My Life" předvádí výkony a hudbu o drobet kvalitnější, než tomu bylo a je u její slavnější germánské kolegyně, ovšem ani tak nečekejte zázraky. Byli byste potom zatraceně zklamaní!

Předně si stanovme, jaké jsou kladeny posluchačské nároky na divy typu Jeanette. Zaprvé, atraktivní vzhled. Zadruhé, jednoduchá a melodická muzika. Zatřetí, nekomplikované, pokud možno sexem a láskou prodchnuté texty. Když se pokusíme na základě těchto podmínek slečnu analyzovat, dobudeme se zajímavého výsledku - zatímco body dva a tři jsou vesměs splněny, jednička povážlivě pokulhává. Netroufám se považovat za módního odborníka, natož za experta na ženskou krásu, ale chlapský selský rozum mi dokáže říci, zda je ta či ona dívka pěkná. Tentokrát mlčí jako zařezaný. Producent, maskéři, stylisté, ti všichni se pokusili z Jeanette udělat novou Anastacii, ale jaksi jim to nevyšlo. Ne náhodou se říká, komu není zhůry dáno, tomu není pomoci... Na většině fotografií proto Jeanette působí v lepším případě prkenně, v horším jako stojací věšák na šaty s tváří voskové kurtizány.

Mnohem horších závěrů se ale dobereme po poslechu desky "Rock My Life". Název napovídá, že by se mělo jednat o album rockové, což ovšem platí pouze o nějakých třech písničkách ("Rock My Life", "To Fall In Love", "Upright"). A ještě u toho musím oči nikoli přivírat, nýbrž přelepovat izolačkou a nejtužším perským kobercem. Snad jedině "Upright" se ze zbytku vyděluje přímočarostí, přítomností ostřejších kytar a rock'n'rollovým tempem. Většina skladeb je však standardní bezduchý pop, naplněný klišé rozměrů Stalinova pomníku na Letné. Nejtragičtější skutečností je plagiátorství, kterého se tvůrci dopustili! "To Fall In Love" je prachsprostě vykradená Alanis Morrisette, "Heartbeat" zase loupí z Bee Gees a "Flight Tonight" nestydatě připomíná Celine Dion. To jen z těch nevýraznějších kusů, protože zbytek originalitou také neoplývá, ale už jsme si zvykli, že konzumní pop si je navzájem podobný jako vejce vejci.

Vlastně nevím, za co Jeanette a její tvůrčí tým pochválit. Snad že se "odhodlali" a na pár chvil může mít člověk pocit, že poslouchá lehký, průměrný pop-rock. Takové zdání je ale rychle vystřídáno vpádem krutě kýčovitých a nenápaditých aranží (o textové bezduchosti ani nemluvě, protože interpreti Jeanettina ražení si vkládají do úst slova velice intimní a operují s nimi jako s rohlíkem a máslem). Ty ubíjejí, nudí, trýzní. Abych nezapomněl - závěrečnou písní desky je singlový duet "We've Got Tonight" s Ronanem Keatingem. Jenže ani ten nespraví nepříjemný pocit, jenž "Rock My Life" zanechává.