Zac Brown Band nahrál ambiciózní album "The Owl" s řadou producentských hvězd

Aktuální řadovka vychází po více než dvou letech od předchozí, spíše průměrné nahrávky "Welcome Home", která svým zvukem patřila k nejtradičnějším počinům Zac Brown Bandu. Ten založil atlantský rodák Zachary Alexander Brown v roce 2002. Velkého úspěchu se dočkal již debut "The Foundation", za který muzikanti získali nominaci na Grammy a v kategorii Best New Artist dokonce zvítězili.

S posledními dvěma alby ale přišel menší útlum, alespoň z hlediska pozitivních reakcí kritiky. Prodeje a zájem fanoušků přesto neklesal a poslední deska "Welcome Home" zvítězila v žebříčku prodejnosti v kategorii Top Country Albums. Útěchu jim mohl přinést také osobní singl "My Old Man", který získal nominaci na Grammy.

S novinkou "The Owl" ale přichází výrazná změna stylu i zvuku. Ostatně sám Brown prohlásil, že ji nelze brát jako country album. Pokud se s touto skutečností smíříte pak, navzdory poměrně tradicionalisticky kouzelně pojatému přebalu, lze toto dílo brát jako esenci moderní populární hudby. Kombinace popu, elektroniky, rocku, country, R&B, ale i hip-hopu zní v podání bandu vesměs svěže a nápaditě.

Přestože je Zac velmi dobrým songwriterem, najal si (snad i kvůli odlišným hudebním vodám) hned několik respektovaných producentů, kteří mu pomohli s materiálem jak po skladatelské, tak po producentské stránce. Za zmínku určitě stojí Jason Boyd aka Poo Bear či Ryan Tedder z One Republic.

Album otevírá soul-popově hravá "The Woods", s překvapivě rapujícím frontmanem. A dostatečně napoví, jakým směrem se "The Owl" ubírá. Vyloženě oslnivý poslech nenabídne ani následující "Need This", která svůj radio friendly zvuk ani trochu neskrývá. Překvapením není ani částečné autorství zmíněného Teddera, jehož rukopis tu je cítit opravdu významně.

První silnou skladbou je baladická "Someone I Used To Know", která přes své elektronické aranže připomene tradiční kousky Zac Brown Bandu. Jádrem tu je tentokrát americká country a ta kapele zkrátka sedí o dost víc než předchozí ryzí úprk do světa popu.

Zábavná je také těžkopádně rustikální "Me And The Boys In The Band", na kterou svým umem přispěl mnoha Grammy ověnčený producent Luke Laird (naposledy mu soška přilétla letos za pecku "Space Cowboy" od Kacey Musgraves). Jedním z vrcholů nahrávky je gradující balada "Finish What We Started" s hostující Brandi Carlile. Americká zpěvačka se ukázala jako skvělý vokální sparing partner a společně si střihli skutečně emotivní a zároveň skladatelsky rafinovaný duet, kterému nechybí takřka nic. Je to prostě skladatelsky, producentsky i vokálně skvělý počin.

Balady jsou vůbec silnou devízou aktuální desky. Když se posluchač přebrodí přes trochu otravnou variaci Kid Rocka "God Given" či popově vykastrovanou "Warrior", která jako pocta americké armádě moc nezafungovala, doputuje do cíle, který nabídne kouřem a americanou navoněnou "Already On Fire", ale především úžasnou "Leaving Love Behind". U ní totiž zjihne srdce i tomu neprotřelejšímu kovbojovi. Píseň, která je jednoduše o lásce, nabídne nejen zajímavé, i když trochu klišovité rýmy, ale zejména skvělou práci s vokální linkou a aranžemi.

Zac Brown Band se svou stagnaci posledních let pokusil rozčísnout zcela novým zvukem, odklonem od původní country a sázkou na plejádu producentů. Ambiciózní počin se kapele spíš povedl, byť nejlepší momenty desky stejně nabídly tradičnější kousky. Sílu jí ubírají některé vyloženě jednoduché až bezduché popové prefabrikáty, velmi podobné současné tvorbě Maroon 5 či již zmíněných One Republic. Důvody, proč si album "The Owl" pořídit, ale přesto převažují nad těmi, proč nad ním mávnout rukou.