"Chce se mi brečet!" říká jedna náctiletá slečna druhé, zatímco klusem spěchají z haly, aby unikly největším davům řítícím se po koncertě na metro. A přesně pro takové publikum Billie Eilish zpívá.

Její hudba je někdy označovaná jako strašidelná, depresivní nebo prostě jen divná. Také proto byla O2 arena plná teenagerů, kteří chtějí někam patřit. Ten večer patřili. Hned jak jejich sedmnáctiletá modla nastoupila na scénu, ozval se řev, jaký zdejší hala už dlouho nezažila. Hned při první písničce si i sedící stoupli. A mnozí z nich na ochozech skákali, takže i když jste jen v klidu seděli a snažili se soustředit na vystoupení, měli jste pocit, že se s vámi třese celý svět.

Vždyť Billie Eilish začala tak zostra, jak to jen šlo - svým největším hitem "Bad Guy", se kterým dobyla americký singlový žebříček. Jestli od jejího vystoupení někdo očekával, že se bude po pódiu plahočit jako hromádka neštěstí, hned v úvodu musel být překvapen, s jakou energií na něj vtrhla. Pár písní sice trvalo, než se srovnal zpočátku příšerný zvuk, ale zpěvačka se rozehřívat nemusela. Vždyť hned úvodní song nabídl v jejím podání vyčerpávající taneční číslo.

Na stagei ji doprovázeli dva hudebníci, z nichž jeden byl její bratr, shodou okolností producent jejích písní. Pochopitelně to nešlo ani bez předtočených linek, nad tím ale není třeba se nijak pozastavovat. Pokud se žánrově roztahujete od popu přes indie až k hip-hopu a používáte třeba i zvuk vrtačky, pak zkrátka nelze naživo zahrát úplně vše.

Povedená byla vizuální stránka koncertu. Nejednalo se o nikterak přeplácanou show, koneckonců to by k interpretce zpívající o strašidlech pod postelí ani moc nesedělo. Jako klíč k úspěchu se ukázala práce s atmosférou a temně laděným minimalismem. Při "you should see me in a crown" lezli za Billie na velkoplošné obrazovce obrovští pavouci, jindy jsme viděli jen červeně nasvícený les, ve kterém se zjevovaly a zase mizely siluety postav. Sama zpěvačka byla zelená od hlavy až k patě, a to včetně vlasů. Na sobě měla tradičně volný oděv - prohlašuje totiž, že nechce, aby ji někdo posuzoval podle její postavy.

Občas sice její skladby trochu splývají, u těch, které nějakým způsobem vyčnívaly - jako například pomalá "I Love You" -, ale fanoušci dostali vskutku emotivní prožitek. Právě tuto píseň zazpívala na posteli za kytarového a vokálního doprovodu svého bratra. Postel se s nimi vznášela a za nimi svítil měsíc. Mohlo to vyznít jako kýč, ale opak byl pravdou. Velmi povedené číslo. Intimní, křehké, autentické. Také proto mělo snad nejsilnější diváckou odezvu ze všech odehraných kousků.

Fanoušci se ale snažili po celou dobu. Americká hvězda je navíc opakovaně burcovala a vyzývala k dalšímu zapojení. Když se večer blížil ke svému závěru, v děkovné řeči ji přemohly slzy. Je vidět, že ani hrdinka milionů dospívajících po celém světě není z kamene a na vřískající davy si pořád teprve zvyká. Vždyť její komerčně mimořádně úspěšné debutové album "When We All Fall Asleep" vyšlo teprve letos na jaře.

K vrcholům setlistu patřila jak starší píseň "Ocean Eyes", která je považována za její první hit, tak dramatická "When The Party's Over", při níž byl za zády zpěvačky sedící na židličce promítán videoklip. Z očí jí v něm vytéká černá tekutina. Posluchače zhypnotizovala tak, že se slova textu nesla arénou, jako by je zpíval jakýsi podivně temný sbor.

Jinak tomu nebylo ani se singlem "Bury A Friend", který horory načichlou náladu tvorby Eilish charakterizuje možná nejlépe. O překvapení v úplném finále se postaral podruhé odehraný "Bad Guy".

Byl to velmi specifický koncert. Když se do Česka vypraví mainstreamová hvězda první kategorie, bývá obvyklé, že se na sebe natěšení fanoušci smějí a sdílejí svou radost z toho, že konečně vidí svůj idol naživo. Když jste se ale rozhlédli po hale tentokrát, viděli jste sice spoustu křičících lidí, ale málokdo se usmíval. Právě obrovská hlučnost navíc přispívala k tomu, že nešlo zrovna o divácky komfortní akci. Možná to tak ale ve světě Billie Eilish, zpívající o nejrůznějších druzích úzkosti, má být.