O neúspěchu alba "Witness" byly popsány stovky vět a stohy papírů. Sama Katy Perry loni v jednom z rozhovorů přiznala, že ji kritické reakce doslova zlomily srdce a dostaly ji do depresí. A i když ve stejném rozhovoru anoncovala i pauzu, už letos na jaře vydala singl "Never Really Over". Ale ani návrat k hitovosti jí přední příčky nezaručil. I když... Je první patnáctka v Americe neúspěch? Z historického měřítka, kdy zpěvačka devětkrát dobyla nejvyšší příčku, ano. Na zlatý piedestal však čeká už dlouhých šest let, novinka "Small Talk" však žel nemá šanci to změnit.

Možná je tento úsudek moc krutý, ale v době, kdy Katy opanovala svět, bavila. Její devízou byla roztomilost a teatrálnost. Smrdělo to kalkulem, nezapírám. Ale pokud chcete být největší komerční hvězda, musíte být podbízivý, dokázat své publikum rozplakat, roztančit a hlavně pobavit. To všechno tato Američanka nabízela a byla v tom dokonalá. Teď to vypadá, že neví, který čudlík bude ten správný restart kariéry. Anebo jsme si zvykli, že každou písní a klipem svou rozmanitost, barevnost a hravost eskalovala, že zkrátka nové věci už nemá kam posunout, a je těžké se smířit s hubenějšími nápady.

Novinka "Small Talk" postrádá tah na branku. Nabízí slušnou textovou, porozchodovou linku, ale bez větší gradace. Katy Perry se pokouší o dospělejší zvuk, aby nebyla jen interpretkou pro náctileté, ale utopená, jednotvárná melodie bez výraznějšího refrénu dává tušit, že jde o nejprůměrnější píseň v její diskografii. Jedinou jiskrou je zábavné lyric video, jež je vzpomínkou na nápaditou "Prism" éru, z níž dominovaly vizuály k "Roar" a "Birthday".

5/10