Tak tohle byl koncert drsný jako sjíždění po struhadlech do bazénků s jódem. Report z koncertu The Hunna nelze vykopnout jinak než odkazem na legendární recenzi prvního Dooma z pera Andreje Anastasova. Druhá deska téhle kapely "Dare" se loni pro pisatele stala albem roku. Ódy na její mimořádné kvality si můžete přečíst v recenzi, podstatné ale je, že i naživo formace přesvědčila.

A to i přesto, že častěji sahala ke kvalitativně nepatrně slabšímu debutu "100", kvůli čemuž jsme si nemohli poslechnout skvělé nové singly "Summer" nebo "NY To LA". To jsou ale jen drobnosti. Frontman Ryan Potter prostory vyprodaného Café V lese označil nejprve za oldschool a návrat pár let zpátky, neboť doma v Británii je stále zvyklejší i na prestižní místa jako Alexandra Palace nebo festivaly Reading a Leeds. Když ale s ostatními vykopl set skladbou "We Could Be", začala nefalšovaná jízda do nebe.

Lidi jásali, skákali, znali všechny texty a užívali si pohled na skupinu, která ze sebe dávala všechno. Zpěvák pohazoval hlavou a svými dlouhými, mokrými vlasy kolem sebe stříkal pot. Kytarou u toho mlátil do rytmu ve vzduchu, jako by to byla bubeníkova palička, a tak jsme každý přechod v "Bad For You" nejen slyšeli, ale i viděli. A to hrál teprve třetí song!

Čtvrtou píseň "Brother" si střihl akusticky, ale i s patřičným náklaďákem emocí, zatímco u "Rock My Way" už mu klub na povel tleskal rukama nad hlavou. A pak přišla nejlepší část koncertu - blok čtyř kousků z aktuální studiovky. To už jsme se všichni koupali v euforii. V The Hunna se totiž zrcadlí odkazy všech výborných kapel posledních let. Kytarové nebe Kings Of Leon, stupňovaná gradace Foals, bouřící hluk nástrojů Biffy Clyro i nápadité kompozice Kensington.

Emoce až na dřeň doprovázely jak magický moment při baladě "Lover", tak při dvou zcela nových kusech. "I Get High To Forget" je o problémech s managementem, "What You Waiting For" je zase punkově zběsilá smršť se řadou zpěvných pasáží, které fungují už napoprvé.

Co k tomu víc říct? Když hrají The Hunna, je to, jako by vás divoká řeka v aquaparku házela z jedné strany na druhou a u toho vás ještě její spodní proudy donutily udělat několik kotrmelců, než vás na úplném konci otlučené a zbídačené vyplivne ven. Tohle nebyl jen skvělý koncert. Toto byl fenomenální zážitek, na který se na konci roku při vyhodnocování toho nejlepšího za rok 2019 rozhodně nezapomene.

Titulní fotografie je pouze ilustrační, na koncertě jsme fotografa neměli.