Sledujte musicserver.cz také na Facebooku!
Čtyřicet nejlepších zahraničních desek roku 2018 podle musicserveru (30-21)

Čtyřicet nejlepších zahraničních desek roku 2018 podle musicserveru (30-21)

Vydáno: 28.01.2019 16:05 v sekci Publicistika - Redakce

Rok se s rokem sešel a jednadvacet redaktorů musicserveru opět zasedlo k pomyslnému kulatému stolu, aby vybrali nejlepší alba uplynulého roku. V jejich hledáčku se objevilo 195 zahraničních desek, ovšem pouze čtyřicítka jich prošla do finálního výběru. Pokračujeme třetí desítkou.

SDÍLET:     Sdílet na Facebook Sdílet na Twitter Odeslat mailem    
zahraniční desky: 40-31 | 20-11 | 10-1
domácí desky: 20-16 | 15-11 | 10-6 | 5-1


30. Sigrid - Raw

Sigrid - Raw
Sigrid opravdu není těžké si zamilovat. Norská vítězka ankety BBC Sound Of... 2018 se v současném popu inspirovala tím nejlepším, co na trhu najdeme (za své vzory označuje Robyn nebo Lorde), a navrch všechny vlivy zpracovala v celek s osobitou a nezaměnitelnou tváří. Na EP "Raw" jí stačil prostor pěti písniček, aby o svém talentu přesvědčila. Chytlavá hitovka "High Five" se vedle předloňského singlu "Strangers" řadí k tomu nejlepšímu, co zatím vyplodila. Až dětinské nadšení, které z jejích písniček sálá, nechá málokoho chladným. Její přátelský hlas se ale neztrácí ani v jednoduše postavené klavírní baladě, jakou je "Focus". Možná vám i slzička dojetí ukápne. Znovu se tak potvrzuje, že když někdo dělá pop s neskrývanou radostí, může být i v raném věku uvěřitelnější než kdejaký vznešeně umělecký alternativec. (Josef Martínek)


29. Cat Power - Wanderer

Cat Power - Wanderer
Dvě z nejlepších alb poslední dekády rozhodně natočily ženy, byť nejde zrovna o nejpopulárnější díla. Kolekce "Metals" Feist a "Sun" Cat Power uchvátily skladatelskou genialitou, sebejistotou a narativní komplexností. Feist zvolila cestu epické monumentality, Cat Power se naopak snažila o maximální přístupnost. V obou případech jsme ale na následovníky těchto počinů museli čekat stejně dlouhou dobu. Příklon k minimalismu a úspornému zvuku "Pleasure" Feist bohužel přinesly pocit, že posloucháme sbírku nedokončených nápadů, Cat Power na "Wanderer" ovšem své kompoziční schopnosti rozhodně zachovává. Deska je intimní a syrová, nabízí písně s doprovodem piana, akustické kytary s minimem produkčních zásahů, zároveň jde ale pořád poznat charakteristický nervní rukopis Chan Marshall. A nic na tom nemění ani zásahy z mainstreamu - vkusně hostující Lana Del Rey nebo přirozeně znějící předělávka od Rihanny. (Wojciech Nowacki)


Tip Simony Knotkové: Kids See Ghosts - Kids See Ghosts

Kids See Ghosts (Kanye West & Kid Cudi) - Kids See Ghosts
Spolupráce Kida Cudiho a Kanyeho Westa mohla právem vzbuzovat obavy. Zatímco u prvního zmíněného v posledních letech vítězí kvantita nad kvalitou, druhý přes rozměry svého ega ztrácí tvůrčí soudnost a je o něm slyšet spíše v souvislosti s kontroverzními výroky a názory než s dobrou hudbou. Společný projekt Kids See Ghosts měl nakročeno k průšvihu, nakonec se ale stal přesný opak. Namísto střetu dvou velkých osobností a jejich rozpínajících se uměleckých potenciálů je stejnojmenná deska výstavní demonstrací talentu, který oba rapeři posluchačům v minulosti už tolikrát ukázali. I když z toho mohla vzniknout další megalomanská nabubřelost, společný pobyt ve studiu oba velikány paradoxně zkrotil a dal vzniknout solidním skladbám, které se v diskografii dvojice právem mohou stát klasickými. Tematicky je to pak oslava vnitřní síly a nezdolného odhodlání pokračovat přes všechny překážky dál. Kdo jiný o tom něco ví než dlouholetí bojovníci s přízraky svých duší Cudi a West?


28. Jack White - Boarding House Reach

Jack White - Boarding House Reach
Když tak člověk poslouchá zatím poslední desku Jacka Whitea s odstupem, je na místě otázka, zda je pro autora recenze z března 2018 stále tak geniální, jak ji ve svém nadšeném elaborátu popsal. Nu, pořád je. I s vědomím toho, jak je (uznávám kritické hlasy, co se hojně vyrojily) samožerská a exhibicionistická. Ale ta exhibice a bizarnost je přesně to, co se mi na "Boarding House Reach" tak líbí. Není to na každodenní poslech, je zde málo hitů, jenže mne ohromně oslovuje ona muzikálnost, radost z hledání a nakažlivá hravost. Touha po nečekané změně. Vyžívání se v divných zvucích. Škodolibá nepředvídatelnost. Pomrkávání v osobním dotazu "Are you with me?". Někdo s Jackem je a někdo to prostě nestrávil. Oba přístupy jsou naprosto v pořádku. Za mne těch 9/10 pořád platí. (Pavel Parikrupa)


27. Manic Street Preachers - Resistance Is Futile

Manic Street Preachers - Resistance Is Futile
Na serveru allmusic.com je mimo jiné užitečná rubrika "Similar artists". Když se podíváme na kapely podobné Manic Street Preachers, už jich věru není moc, které by byly plně funkční a ještě se držely na vrcholové úrovni. Manics jsou tu s námi už od poloviny devadesátých let, jejich desky jsou pořád dobré a občas je některá z nich ještě lepší. "Resistance Is Futile" patří k tomu dobrému standardu a v rámci diskografie se nebude vymykat něčím extra navíc, než na co jsme u Velšanů zvyklí a co na nich máme rádi. Vzdušné refrény, vysoký Bradfieldův hlas, odkazy na literaturu, levicové názory, je to všechno tady. A taky vkusné hudební narážky na to nejlepší z vlastní minulosti, která přinesla příjemné hity "International Blue" a "Hold Me Like A Heaven". Ne, není tu skoro nic překvapivého a nakonec je to tak dobře. Kvalita tu ale pořád je, fanoušek nezůstane ošizen ani zklamán. (Pavel Parikrupa)


Tip Honzy Trávníčka: The Hunna - Dare

The Hunna - Dare
© AllMusic
Nejlepší indie rockové album roku, o kterém nikdo neví, a tak se do našeho mainstreamového žebříčku jiným způsobem než pokoutným tipem odjinud nedostane? To musí být jedině The Hunna. Jejich druhá studiovka Dare staví na lásce ke Kings Of Leon, Foals a jim podobných, jen si ještě tolik nehraje se všemi těmi aranžemi, mezihrami a cingrlátky. Ne, The Hunna jsou mladí, drzí, hladoví a chtějí víc. Do festivalových prime timeů se vzhledem k tomu, co právě letí, asi hned tak nedostanou, jejich parádní, zpěvné refrény je ale v mém osobním žebříčku pro rok 2018 vynesly až úplně na vrchol. Chytnou i vás?


26. Bebe Rexha - Expectations

Bebe Rexha - Expectations
Bebe Rexha má na kontě několik hitovek, mezi ty nejúspěšnější se však řadí spolupráce. Jako by snad pro hudební stanice zpěvačka samotná nezněla dost dobře, ale spíš fungovala jako nějaké ozvláštnění. Právě v těchto skladbách také Američanka se svým hlasem předvádí zvláštní polohy. Na svém debutu nabízí o něco střídmější projev, díky němuž působí o kus autentičtěji. I texty disponují dobře rozpoznatelným rukopisem. Stojí za ním léta dřiny, interpretka se podílela třeba na duetu "The Monster" Eminema a Rihanny. Ačkoliv to přes odlehčené melodie možná nejde tak snadno poznat, je deska protkaná steskem. "Možná mi prostě vyhovuje být smutná," svěřuje se například v "Sad". Plusové body získává zpěvačka za autorství každé písně. "Expectations" je zkrátka povedená popová nahrávka, která svou líbivost nezapře, přičemž se však nesnaží za každou cenu podlézat rádiovým trendům. A takových bohužel postupně ubývá. (David Böhm)


25. boygenius - boygenius

boygenius (Julien Baker, Phoebe Bridgers, Lucy Dacus) - boygenius
Hvězdy světového indie se v roce 2018 rozhodly spojit pro projekt boygenius, a vnikla tak téměř perfektní EP kolekce stejného názvu. Dívčí trio Phoebe Bridgers, Lucy Dacus a Julien Baker nahrálo šest skladeb během pár dní ve slavných Sound City Studios a zapojilo do nich to nejlepší ze své sólové tvorby. Každá z nich přinesla jednu hotovou a jednou rozpracovanou skladbu, na kterých pak dělaly finální úpravy společně. Dohromady namíchaly vlivy indie rocku s folkovým písničkářstvím, které do skladeb vnáší především Bridgers. Baker zase materiál obohatila nezvyklými vstupy s banjem či mandolínou. Největším pokladem je "Souvenir" obohacený houslemi, za srdce však chytne také harmonie všech tří hlasů v závěrečné "Ketchum, ID". Těchto jednadvacet minut i přes vyloženě nekomplikovanou produkci patří k těm nejpříjemnějším z minulého hudebního roku. (Ondřej Kocáb)


24. Jon Hopkins - Singularity

Jon Hopkins - Singularity
V pořadí pátou studiovou nahrávku vydal loni v květnu Jon Hopkins. Dle kritické obce se jedná také o dosud nejlepší desku z tvůrčí dílny tohoto britského muzikanta a producenta. Její název "Singularity" odkazuje na jedinečnost a s přehledem manifestuje, kolik bohatosti, komplexnosti a života se může skrývat v elektronické hudbě, kterou mnozí označují jako plochou. Devět skladeb s celkovou stopáží více než šedesáti minut dokáže fungovat jako hudba do pozadí v případě nutnosti vyšší koncentrace stejně dobře jako prostředek, který vás dokáže vystřelit do jiných sfér, poddáte-li se plně jeho atmosférickému ambientu. (Simona Knotková)


23. Lykke Li - so sad so sexy

Lykke Li - So Sad So Sexy
Lykke Li, nekorunovaná královna melancholie, své pověsti dostála i na vynikající desce "so sad so sexy". Introvertní popové skladby, do jejichž produkce promluvily i ozvěny současného trapu, možná nejsou tak jednoznačně chytlavé jako v minulosti, pokud ovšem posluchači věnují nahrávce trochu času, postupně před nimi vykvete dokonale emotivní a silná výpověď mladé ženy, která nikdy neměla příliš štěstí v lásce. Songy jako "deep end", titulní "so sad so sexy" nebo "sex money feelings die" ukazují švédskou interpretku také jako více než talentovou skladatelku. I tentokrát zanechala svůj otisk na všech položkách a do sytosti se nabaží především fanoušci skandinávské indie popové deprese. (Lukáš Boček)


Tip Davida Věžníka: Sevdaliza - The Calling

Sevdaliza - The Calling
Sevda Alizadeh (persky سِودا علیزاده), vystupující pod pseudonymem Sevdaliza, se narodila před jednatřiceti lety v íránském hlavním městě Teheránu. Když jí bylo pět, přestěhovala se s rodiči do Nizozemí. V šestnácti se vydala na úspěšnou dráhu basketbalistky, pak vystudovala univerzitu a začala dělat hudbu. Včetně loňského "The Calling" vydala čtyři ípíčka, dlouhohrající deskou debutovala před dvěma lety. Takhle napsaná vypadá ta životní linka jednoduše, jednoduchá ale rozhodně nebyla. A tak ani Sevdalizina hudba není nic pro duše, pro které slovo alternativa končí u tvorby skupiny Zrní. Na potemnělé beaty vycházející z R&B a trip-hopu nabaluje neveselé, skličující melodie, do nichž se nebojí zanést dozvuky svých rodných krajin, a to jak v případě instrumentace, tak v případě zpěvu. To celé okořeněné úspornými, ale vkusnými elektronickými finesami, které výsledek odsouvají daleko mimo pole mainstreamu. Což znamená, že "The Calling" rozhodně máte slyšet.


22. Behemoth - I Loved You At Your Darkest desky

Behemoth - I Loved You At Your Darkest
Polští černokněžníci prodělali před lety s deskou "The Satanist" pozoruhodný přerod. Z metalové kapely se slušnou fanouškovskou základnou, která ale zůstávala spíše undergroundem, vyrostli do podoby žánrových prominentů. Skutečně nelehká pozice. Jak překonat album, které se pravidelně umísťovalo v žebříčcích toho nejlepšího? U "I Loved You At Your Darkest" se to podařilo. Deska je promyšleným testamentem vidění světa frontmana Nergala, obrazem absolutního liberalismu, který se schovává za čelný útok na první signální soustavu a provokaci v podobě útoku na náboženství. Behemoth jdou ale dál než za tohle pozlátko, které ční z klipů i performance. Deska vyvolala rozporuplné reakce, a to i uvnitř metalové komunity. Ať tak či onak, "I Loved You At Your Darkest" je albem, jež stojí za pozornost. (Jiří V. Matýsek)


21. George Ezra - Staying at Tamara's

George Ezra - Staying At Tamara's
Jak se dá navázat na debutové album, které obsahovalo megahit "Budapest" a ve Velké Británii se stalo vůbec třetím nejprodávanějším počinem roku 2014? Jedině snad ještě lepším albem. Britský songwriter George Ezra spustil s vydáním "Staying at Tamara's" druhou vlnu ezrománie, za niž jsou zodpovědné optimismem bující a řádně chytlavé skladby jako "Shotgun", "Don't Matter Now" či "Paradise" - jasný triumf kolekce. Ta vyznívá v celku neuvěřitelně lehce, přirozeně a solidně jako skvěle padnoucí, na tělo ušitý oblek. Hravá paleta stylů, poloh a Ezrova vyhlášeného barytonu je po cestách napsaný mikrokosmos bezelstného potěšení, ve své bláhovosti jakoby nevědomý okolního světa. Druhé album představuje pro vycházející hvězdy zcela kritický kvalitativní test. "Staying at Tamara's" George Ezry je ale přesně takové druhé album, jaké jsme si od něj přáli všichni slyšet. (Matěj Kostruh)



NÁZORY

Vložit názor

Povinné položky jsou označeny hvězdičkou. E-mail je třeba pouze pokud budete chtít zasílat reakce a nebude zveřejněn.

Zasílat reakce e-mailem na vaši reakci, článek nebo nezasílat.

Antispam: * Napište první dvě písmena ze slova musicserver
Bez správné odpovědi na tuto otázku nebude názor přidán. Přihlášeným se tato otázka nezobrazuje.

  • Behemoth do první desītky!!... (Radek, 28.01.2019 16:51) Reagovat

    Behemoth do první desītky!!

    • Re: Behemoth do první desītky!!... (Fimi, 30.01.2019 09:41) Reagovat

      Když to říkáš

  • Jack White na 28 místě ? (Brundibár, 29.01.2019 09:37) Reagovat

    To se někdo zbláznil ? Minimálně první desítka, spíš první trojka. A kterej debil o té desce řekl, že je samožerská a exhibicionistická ? Lidi jsou čím dál vymaštěnější a přestávají chápat hudbu. Chtějí už jen samé popové sračky.

    • Re: Jack White na 28 místě ? (Doktor Slovo, 29.01.2019 12:36) Reagovat

      Nebojte, například za mne číslo 1 o parník;).


  • Žebříček po kouskách (Jan, 29.01.2019 13:37) Reagovat

    To to sem nemůžete hodit komplet?

DOPORUČENÉ ČLÁNKY
Hm... - Nevadí 9/10
Recenze: Dospělým Hm... už nic "Nevadí" Po šesti letech se s novým albem "Nevadí" vrátila alternativní formace Hm..., složená z hudebníků působících dříve v Tata Bojs, v oblasti filmové hudby či v úspěšných dětských projektech Pískomil se vrací a Bombarďák. Hm...... čtěte zde
Vydáno: 09.12.2019 00:00 v sekci Recenze
1
Ewa Farna, O2 universum, Praha, 7.12.2019
Naživo: Ewa Farna s orchestrem předvedla v O2 universu takřka dokonalý koncert Vůbec první oznámený koncert v nové hale O2 universum máme za sebou. Ewa Farna ho svými fanoušky, až na druhé patro, zaplnila a těm, co přišli, ukázala nezapomenutelnou show plnou nádherného souznění orchestru, kapely a jejího... čtěte zde
Vydáno: 08.12.2019 11:00 v sekci Naživo
8
Kensington, Ziggo Dome, Amsterdam, Nizozemí, 5.12.2019
Naživo: Kensington svou stadionovou show v Amsterdamu dotáhli na úroveň Muse, Rammstein a spol. Indierockové megahvězdy Kensington mají za sebou ve svém domovském Amsterdamu suverénně nejbombastičtější show své kariéry. Už nyní památný koncert byl také ve srovnání s těmi předchozími v jiných státech také jejich... čtěte zde
Vydáno: 07.12.2019 21:00 v sekci Naživo
1
USB Band - Adventní 6/10
Video: USB Band nás ladí na Vánoce novým klipem k písničce "Adventní" USB Band vydal před pár týdny EP "Intermezzo" a v čase vánočním představuje singl "Adventní". Skladba původně vznikla už v roce 2016 a za mikrofonem tehdy stála jako host zpěvačka Bára Basiková. Novou verzi už přezpívala stálá... čtěte zde
Vydáno: 07.12.2019 15:40 v sekci Audio / Video | Video
0
Voxel - Samota na pódiu už pro mě byla ubíjející
Rozhovory: Voxel - Samota na pódiu už pro mě byla ubíjející Jako písničkář s looperem několikrát objel republiku křížem krážem, letos ale Voxel začal novou etapu. V lednu založil vlastní kapelu s názvem Voxel & Spol., kterou nedávno pokřtil vyprodaným koncertem v pražské Akropoli - spolu s... čtěte zde
Vydáno: 06.12.2019 08:00 v sekci Publicistika | Rozhovory
2
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY
- Video: Sigrid očesala a živě zahrála písničky "Basic" a "Level Up" (20.11.2019 10:07)
- Audio: Sigrid v "Home To You" ždímá orchestr i emoce (03.11.2019 19:11)
- Poslechněte si záznam definitivně posledního koncertu The White Stripes (22.09.2019 15:09)
- Video: Bebe Rexha oslavuje třicátiny písní "Not 20 Anymore" (10.09.2019 08:06)
- Naživo: Rock For People nabídl i ve svém závěru přehršel vynikajících setů a k tomu jednu historku (09.07.2019 21:44)
- Naživo: Manic Street Preachers na Rock For People nebyli hlavními tahouny, přesto se mezi ně zařadili (08.07.2019 10:46)
- Fotogalerie: Třetí den Rock For People v obrazech (07.07.2019 21:07)
- Video: Bebe Rexhu dohnala posedlost The Chainsmokers v "Call You Mine" až k vraždě (06.06.2019 16:52)
- Naživo: Maroon 5 přijeli do Prahy rozdávat zklamání (06.06.2019 02:33)
- Naživo: Ani pouhé kosmetické změny nezabránily Praze znovu hlasitě tleskat Georgi Ezrovi (22.05.2019 01:19)

ALBUM TÝDNE 49/2019

Hm...
Nevadí

Po šesti letech se s novým albem "Nevadí" vrátila alternativní formace Hm..., složená z hudebníků působících dříve v Tata Bojs, v oblasti filmové hudby či v úspěšných dětských projektech Pískomil se vrací a Bombarďák. Hm... prosluli zejména zhudebněnými texty českých básníků, nově ale vsadili zejména na ty autorské.

9/10

NEJČTENĚJŠÍ ČLÁNKY (za poslední týden)

FILMSERVER.CZ PÍŠE

FULLMOONZINE.CZ PÍŠE

SPARK PÍŠE

CO, KDY, KDE   (doporučujeme)

Út 10.12.
Die Krupps (DE) (Futurum Music Bar, Praha)
Pá 13.12.
Low Roar (ISL) (Café V lese, Praha)
Pá 20.12.
J.I.D (USA) (Roxy, Praha)
Ne 19.01.
Anti-Flag (USA) (Roxy, Praha)
So 25.01.
Michael Malarkey (USA) (Roxy, Praha)
So 25.01.
Devendra Banhart (USA) (Palác Akropolis, Praha)
Ne 26.01.
The Murder Capital (IRL) (Underdogs', Praha)
Ne 26.01.
Beacon (USA) (Café V lese, Praha)
Út 28.01.
James Arthur (UK) (Forum Karlín, Praha)
Ne 02.02.
Keane (UK) (Forum Karlín, Praha)

» zobrazit všechny akce «

OBLÍBENÍ INTERPRETI (za poslední týden)

Adele Ewa Farna Kryštof Coldplay Lady Gaga Beyoncé Britney Spears Sia The Cure Metallica Madonna Rihanna Karel Gott Marek Ztracený Lenny AC/DC Ed Sheeran Shawn Mendes Chinaski Nik Tendo
filmserver.cz na Facebooku filmserver.cz na Twitteru filmserver.cz na LinkedIn filmserver.cz na YouTube
musicserver.cz - hudba od začátku do konce
©2010-2019 IMEG s.r.o.
Kontaktní informace | Informace o inzerci | Redakce | Volná místa | Zásady ochrany o.ú. | Mobilní verze | ISSN 1803-6309
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu IMEG s.r.o. zakázáno.
smile music: spark | fakker | czech blade | musicserver | full moon | xplaylist | day after | filmserver