Někdy je úplně jedno, jestli recenzi napíšete týden po vydání nebo až za půl roku. Některá alba jsou totiž malá a vyjdou tak potichu, že na tom, kdy se vlastně dostala na svět, vůbec nezáleží. A že mají The Hunna, fantastická indierocková kapela, které jsem naposledy napálil výjimečných 9/10 a měl jejich "Dare" za své osobní album roku, venku novou desku, jsem zjistil teprve před pár dny.

To když jsem finalizoval žebříček toho nejlepšího a posílal hlasy do naší výroční ankety. Projížděl jsem si statistiky, hledal, kdo mi proklouzl mezi prsty, když tu náhle - The Hunna. Vydali eponymní, už čtvrtou řadovku, a já o tom vůbec netušil. Zbývalo mi naposlouchat hromadu alb, ale tohle dostalo přednost. Ještě ten večer jsem si je pustil.

Z prvních dvou tracků jsem byl nejprve rozpačitý, ale jakmile se rozjel refrén "Find A Way Out (Back To You)", už jsem je vepisoval mezi nominace. A hned nato rozepsal i tento text. Hned následující kousky, zpěvná "Circles", v níž jde frontman hlasově až na dřeň, a "Other Side" se skvělým bridgem před posledním refrénem, potvrdily, že to bylo dobré rozhodnutí.

Jestli totiž skupina od minula něco nezapomněla, tak to je psát písničky, které vám v hlavě utkví. Povedlo se jí to už na předchozích studiovkách, s "I'd Rather Die Than Let You In" se třeba totálně no-name banda dostala například mezi, ehm, No Name. Totiž na Evropu 2, která pár týdnů točila singl "Cover You", na kterém bubnuje Travis Barker z Blink-182. A teď pánové nahráli "Untouched Hearts". Z té sice hit asi nikdy nebude, ale že ji po prvním poslechu nezapomenete, to se teda vsaďte.

The Hunna toho ale umějí víc. Jsou fantastičtí v gradaci, což tady dokazuje například "Take A Ride (Lights, Camera, Action)", hrají na kytaru tak, abyste ty struny vnímali, a to, jak zpěvák Ryan Potter huláká do mikrofonu, si ještě leckdo pamatuje z jejich druhého pražského vystoupení, které odehráli v Café V lese. Měli přijet i potřetí, jejich show v Rock Café ale překazil covid. Další šance nastane 6. března v Roxy, kde se ukážou před You Me At Six. Přijďte proto včas.

Skvělí jsou ale i v tom, jak tu písničku rozsekat na menší kousky tak, aby vás dokázali pokaždé překvapit. Vy tak zadržíte dech pokaždé, když před vámi bude odkapávat "Sell My Soul" jako neutažený kohoutek. Není to kapela velkých myslitelů - oduševnělost v textech nehledejte - a i hudebně není všechno dokonalé (třeba "Sick" se dvakrát nepovedla). Jestli ale někde uvidíte pořádnou párty, je dost možné, že budou její nedílnou součástí. Nejprve ty lidi totiž rozpaří z pódia svou muzikou a pak zpocení prostě skočí mezi ně.

Do toho best of žebříčku jim ale asi jen ta moje nominace stačit nebude. Navíc je to vždycky trochu sporné, když dané album vyjde až ke konci hodnoceného období. Protože upřímně - v roce 2022 jsem s ním mnoho času nestrávil. Zato ale už teď vím, že ho budu točit pořád dokola minimálně v roce 2023. Tak je zkuste. Třeba to budete mít stejně.