Už zaplnil Lucernu a z pódia Colours Of Ostrava zpíval masám lidí, přesto se Mike Rosenberg rozhodl další návštěvu Česka pojmout intimněji. Klub Roxy pochopitelně praskal ve švech a hned s úvodními tóny "Fairytales & Firesides" mohli diváci zaplesat nadšením, že tady nechybí. Emoce ve zpěvákově hlase spolu s jeho specifickým zabarvením totiž vyvolávaly husí kůži.

Tento pocit se v průběhu večera dostavil ještě několikrát. Passenger zpíval něžně a dojímavě, ale dokázal i pořádně hrábnout do strun. Sladce si pobrukoval jen tak bez mikrofonu i hlasitě burácel. Návštěvníci žasli s otevřenými pusami bez ohledu na to, zda jej už viděli několikrát, nebo měli to štěstí premiérově. Takové charisma tento chlapík má.

Oč méně rozdával kvantitou písní, o to štědřejší byl jejich intenzitou. Při takové "Hell Or High Water" nejedno zlomené srdce zjihlo, při "I Hate" zase celý sál rozpumpovalo sborové "la la la". Passenger vůbec rád vyzýval publikum, aby zpívalo a nestydělo se. To se mu vyplatilo v momentě, kdy došlo na největší hit "Let Her Go". Fanoušci se vybičovali k tak hlasitému refrénu, až přehlušili samotného interpreta.

I když se počet odehraných písní zastavil na čísle čtrnáct, koncert nebyl zas tak krátký, jak by se mohlo zdát. Zpěvák, který se, mimochodem, na pódium dostavil na minutu přesně v souladu s ohlášeným začátkem, nás svou přítomností těšil osmdesát minut. Kromě zpívání totiž také hodně povídal a vtipkoval. Vyprávěl o inspiracích svých písní i o životě. O bezdomovci, o historii své rodiny, o tom, jaké to je předskakovat Edu Sheeranovi a stát před desítkami tisíc lidí. A často s upřímností sobě vlastní ze svých brightonských úst vypustil i nějaké ne úplně slušné slůvko, což obecenstvo vždy přijalo se smíchem.

Byl to nádherný koncert. Tak nádherný, že i sám Passenger oproti jiným městům, která v průběhu turné k aktuálnímu albu "Runaway" navštívil, přihodil do setlistu starší skladbu "27". A když končila "Scare Away The Dark", fanoušci si její melodii prozpěvovali i po písničkářově odchodu ze scény. Tím ho přivolali zpět přece jenom originálnějším způsobem než pouhým všedním vytleskáváním.

Kdyby chtěl, určitě by britský sympaťák naplnil i větší prostor, než je Roxy. Sázka na sevřenější atmosféru se mu ale jednoznačně vyplatila. Opět se jednou ukázalo, že méně bývá často více.

Úvodní foto: Adam Helma / MonsterMusic