Amy Winehouse se na Marka Ronsona seshora dívá a určitě si pochvaluje, jak to ten týpek dotáhl daleko. Pod její nejslavnější (a bohužel poslední) deskou "Back To Black" je podepsán z větší části právě tento britský hudebník. A časem se vypracoval do elity ostrovní muziky. Před lety jsme tu měli megapopulární "Uptown Funk" s Brunem Marsem, nedávno zase spolupráci s Miley Cyrus v songu "Nothing Breaks Like A Heart", se kterým se tato zpěvačka po předchozím komerčním propadu zase dostala do mainstreamu.

Nyní se Ronson pochlubil písní "Late Night Feelings", ke které si jako hosta přizval Lykke Li. Což je věru skvělý a překvapivý výběr - barvu hlasu má tato skandinávská podivínka působivou a ihned rozpoznatelnou. Její vlastní tvorba se navíc od té Ronsonovy nemůže více lišit, a je tak zvláštní slyšet ji zpívat takovéhle věci. To jsou ty dvě nejsympatičtější věci na skladbě, která se nese ve stylu 70. let. Pochválit je třeba i krásnou melodii v mezihře, která je možná lepší než celá písnička. Produkčně je to špičková záležitost, ale bohužel nelze předpokládat, že by se z "Late Night Feeling" stal hit. Na popový střední proud a rádiový éter má prostě Lykke Li příliš neobvyklý hlas - co fungovalo na jejím "I Follow Rivers", asi nebude fungovat zde.

7/10