Jste nejen zpěvačka, ale také divadelní herečka. Co bylo dřív - hraní, nebo zpěv?

Momentálně se věnuji už pouze hudbě. Co se týče divadla, hrála jsem jen v jednom představení Radošinského naivného divadla. Byla to krásná zkušenost, ale v jisté chvíli jsem se chtěla rozhodnout dělat jen jednu věc. A vyhrála hudba, protože je mému srdci blíž. Když lidem zpívám vlastní písničky, jsem sama sebou a dělím se s nimi o své vlastní pocity, zážitky, vnímání. Naplňuje mě to velikou radostí.

Kdy jste v sobě objevila talent na skládání písní?

Asi až na vysoké škole. Do té doby mě hudba bavila také, obdivovala jsem, když si někdo dokázal skládat vlastní písně, a jednoho dne jsem to zkusila též. Koupila jsem si kytaru, naučila se pár akordů a potom složila první skladbu. Za tento talent děkuji Bohu.

Vaše hudba mi přijde stylově křehčí a něžnější. Neměla jste někdy touhu v rámci žánru malinko víc uhnout například k elektrickým kytarám či k popu?

Na mém debutu "Vyzliecť si človeka" je většina písní převážně popových a je v nich i dost elektrických kytar, takže jsem si to už jednou vyzkoušela, ale víc se mi líbí styl, jakým jsme nahráli další čtyři desky. Líbí se mi jednoduchost v hudbě, proto je i poslední album převážně akustické.

Na internetu jsem objevil váš citát: "Můj život je sice normální: přirozené hodnoty, buchty, příroda - to vše se snažím v sobě pěstovat už dnes, ale chaloupka v horách, děti a některé další věci, o kterých zpívám, snad přijdou přirozeně až časem." Jak se tohle dá skloubit s vaším povoláním a, dá se říct, na Slovensku i s hvězdným postavením?

Vždy záleží jen na tom, co člověk chce. Žít normálně, mít hodnoty a toužit po rodině může stejně člověk, který pracuje v kuchyni, jako zpěvačka, co cestuje po Slovensku. Pro mě jde hlavně o nastavení v srdci a hlavě - a v tom mám jasno. Podle mě se to s mým povoláním nevylučuje, jen si musím sama najít cestu, jak to skloubit.

Nové album "Len tak sa stíšim" sklízí velmi pochvalné recenze v tisku u vás doma i v České republice. Čtete si je? Berete si z nich něco?

Mám velkou radost, že se album lidem líbí. Je to deska, u jejíž produkce jsem seděla asi nejvíc. Každá skladba, která na ní je, pro mě něco znamená a mám radost, že se o ně mohu dělit s lidmi.

Začala jste původně s gospelem, postupem času se vaše tvorba víc věnovala běžným světským tématům, v posledních dvou letech jste se pak znovu dost přiklonila k duchovní hudbě, která je přitom snesitelná i pro nevěřící lidi. Cítíte to také tak?

Já to právě nevnímám tak, že jsem s něčím začala, potom přestala a pak zase začala. Od té doby, co skládám, skládám písně - ať už o Bohu nebo o člověku. Těch songů je opravdu moc, proto ani nestíhám všechny vydávat. Je však pravda, že poslední skladby, které jsme zveřejnili a ke kterým jsme točili klipy, byly převážně písně, které jsem složila jako modlitby.

Proč je v dnešní době podle vás potřeba se ztišit a usebrat se?

Podle mě to není důležité jen v této době, ale v každé době. Vždy je dobré umět se ztišit a v tichu načerpat novou sílu. Je dobré střídat aktivní období s obdobím oddechu. Možná to není lehké, ale dá se to.

Každý umělec se po uvedení desky na trh snaží ji co nejvíc prezentovat na veřejnosti a koncertovat. Vy na to jdete úplně jinak a naopak jste si naplánovala na začátek letošního roku hodně času pro sebe a pro aktivní odpočinek v přírodě. Bylo natáčení tak náročné?

Ono to možná tak vypadá, že teď nekoncertujeme, ale stále míváme několik vystoupení do měsíce - teď v zimě jsou to hlavně firemní akce. Věnujeme se nahrávání nových písní, točení klipů, ale všechno je v takovém klidu, že mám zároveň čas i na oddech a turistiku.

Proč jste na album zařadila jinou verzi singlu "Nenahraditeľná"? Sluší celkovému vyznění desky víc verze se živými nástroji?

"Nenahraditeľná" původně vznikla tak, že jsem ji zpívala jako modlitbu s klavírem. Když jsme nahrávali album, říkala jsem si, že bych chtěla, aby tam tahle píseň zněla přesně tak. Taky jsem chtěla, abychom drželi na desce stylovou linii.

Na nahrávce se objevuje i několik hostů. Pro nás Čechy je asi nejznámější saxofonista Michal Žáček - spolu s Martinem Gašparem hraje u Vlasty Redla. Vedl prvotní kontakt spolupráce právě po této ose?

S Míšou Žáčkem se známe už víc let a vnímám ho jako svého kamaráda. Když jsem složila píseň "Čaro obyčajných vecí", hned jsem tam slyšela saxofon. Oslovila jsem Míšu, on přijel na Slovensko, nahrál tam saxofonové melodie, a tak dal skladbě krásnou atmosféru.

Na album jste zařadila všechny singly, které jste natočila v posledních asi dvou letech a nebyly přitom na žádném nosiči, duet s Martinem Harichem "Spojiť sily" však chybí. Proč?

Za tím nic není. Písně na album jsem vybírala čistě pocitově a taky podle toho, ve kterém studiu jsme je nahrávali. "Spojiť sily" mám moc ráda, ale je trošku z jiného soudku, myslím zvukově. Asi i proto jsem ji nezařadila.

Celou kolekci uzavírá pohádková "Holubička" s Adamem Ďuricou. Jak vlastně došlo ke spolupráci s ním?

Adam mě oslovil, jestli bych pro něj nenapsala nějaký text. V té době jsem měla složenou píseň "Holubička". Byla složena pro muže, proto jsem si říkala, že se toho textu ráda vzdám a pošlu ho Adamovi. On si potom k textu složil vlastní melodii, a tak skladba dostala konečnou podobu. Pro pohádku "Vianočné želanie" jsme ji nahráli s celým orchestrem a předělali ji na duet. Trošku jsem obměnila text, pro Českou televizi jsem dokonce napsala úplně nový v češtině, a tak se píseň stala titulní pro vánoční pohádku. Byla to krásná zkušenost a jsem moc ráda, že jsem se na takovém projektu mohla podílet.

Kterou z těch vánočních klasik máte sama nejraději?

"Mrazíka" a "Tři oříšky pro Popelku".

Na Slovensku jste svým upřímným a nekomerčním pojetím života v showbusinessu vlastně zbourala všechny bariéry - hrají vás v komerčních rádiích a klipy mají sledovanost už i v milionech. Jak se vám to podařilo?

To je něco mezi nebem a zemí. Netajím se tím, že jsem věřící, a proto si i v tomhle případě uvědomuji, že bez Božího požehnání marné naše namáhání. Dostala jsem dar, snažím se s ním nakládat nejlépe, jak umím, snažím se zlepšovat v tom, v čem mohu, a ostatní už nechávám na tom, jak to Bůh se mnou a mými písněmi vymyslel.

Je velmi důležité mít za svými zády dobrou kapelu, která si bude sedět i povahově. Jak se vám podařilo dát dohromady svých 5 chlapů v kapele po muzikální i charakterní stránce?

Chlapci tvoří kapelu už několik let, takže jsou sehraní. Když jsem přišla do Bratislavy, seznámil mě s nimi můj tehdejší manažer a začali jsme spolu hrát. Teď však občas hrajeme i akusticky nebo si někdy pozvu na koncerty i jiné muzikanty jako hosty.

Člověk si nemůže nevšimnout, že vaše kariéra na Slovensku jde stále nahoru, přesto asi zatím nehodláte koncertovat v halách a amfiteátrech a užíváte si blízký kontakt s publikem v natřískaných kulturácích. Kam vaše kroky budou směřovat dál? Je před vámi nějaký konkrétní další cíl, možnost zazpívat si s nějakým dalším idolem, jako to bylo s Richardem Müllerem, nebo smýšlíte zcela jinak?

Hrajeme v kulturácích, v kostelech, v halách, dokonce i na louce... Je pravda, že mám nejradši, když jsem fanouškům co nejblíž, ale baví mě každý typ koncertu. Větší i menší. Jeden z nejkrásnějších zážitků pro mě bylo turné s Dievčenským speváckym zborom Slovenského rozhlasu. Do budoucna plánujeme natočit videoklip k jedné nejnovější písni a také nějaké spolupráce, ale chtěla bych, aby to bylo překvapení, takže nebudu předbíhat.