Jazz opanuje jihoamerickou metropoli na měsíc a půl. Spíše než klasicky střiženým programem v duchu od-nevidím-do-nevidím staví na oddělených koncertech, na oddělených zážitcích, které ukazují všechny barvy jazzu. Větší akce se střídají s menšími, velká hudební jména se na pódiích potkávají s těmi, z nichž hvězdy možná teprve budou. A tak nějak byl koncipovaný i středeční večer. Pódium patřilo triu Kasii Pietrzko a kvartetu Branforda Marsalise.

Klavíristka Kasia Pietrzko je ještě (minimálně) jednou nohou na konzervatoři a na jejím mimohudebním projevu je to znát. Mezi skladbami byla nervózní, navíc trochu nejistá jazykově. Jde-li o hudbu, tam bylo naopak sebevědomí a zkušeného projevu na rozdávání. Klasicky obsazené trio klavír + basa + bicí předvedlo až neuvěřitelně barevnou hudbu, která na charakteristicky střiženou, jasně jazzovou rytmiku vršila sofistikované, ale zároveň příjemně domácké a tak nějak povědomé melodie. Výsledek byl strhující, plný emocí, energie a muzikantské vyzrálosti.

Wynton Marsalis, trumpetista, který hrál se svým Jazz At Lincoln Center na brněnském festivalu vloni, asi musel hodně chválit. Wynton je možná známější, jeho o rok starší bratr Branford se však v hudebních kruzích pohybuje podobně dlouho a své jméno si vydobyl jako jazzman i klasický muzikant.

Fakt, že je to hvězda nemenší svítivosti, ukázal i v Brně. Zároveň je skromným muzikantem, který sám sebe upozaďoval a podstatnou část hracího času věnoval svým spoluhráčům. Ostrá rytmika Justina Faulknera, který se nebál používat velmi nejazzové beglajty, sympatický divous klavírista Joey Calderazzo i jediná klidná síla v kapele Eric Revis s kontrabasem by spolehlivě utáhli sólové koncerty. Tady svorně stáli za svým principálem, nikoliv však jako doprovodný band, ale jako kvartet skutečně rovnocenných a fantasticky sehraných muzikantů.

Melodie ovlivněné New Orleans i klidným, zakouřeným barovým jazzem, improvizovaný lomozící chaos, z kterého se znenadání vynořil hladivý saxofonový tón. Vše tam bylo, vše se přirozeně prolínalo a gradovalo až do vytleskávaného přídavku.

Start festivalu ve vrcholné formě? Určitě!