Pořadatelé letního festivalu Rock For People, který se koná v Českém Brodě, se pokusili o zdánlivě nemožné. Uchopili za pačesy myšlenku přenesení přehlídky pod střechu (a v zimě k tomu) a v pražském obřím klubu Abaton zorganizovali Zimní Rock For People. Neobvyklé, že? V Abatonu jsem nikdy předtím nebyl, a tak jsem do něj vstupoval zvědav, jak se tento prostor bude hodit na pořádání zastřešeného festivalu. Očekávání se naplnila, spokojenost zavládla. Třípatrový dům skýtá dostatek místa pro dva tisíce lidí, současně probíhající koncerty se zvukově nekříží a navíc měli fanoušci k dispozici i "Chill Out" 2. patro, v němž se pekla kuřata, pilo pivo a hrálo divadlo. V tomto směru nebylo proč a nač si stěžovat. Nejinak dopadla muzika.

K mé velké smůle jsem opět propásl Eleison, kteří o půl sedmé rozjížděli program prvního pódia. Nicméně dle slov kolegy Tondy Kocábka byla ta trocha z jejich vystoupení, kterou spatřil, tradičně dobrá. Škoda, bří Ryparové, těšil jsem se na vás, leč pánem tramvají nejsem... To Krucipüsk už jsem si ujít nenechal (před nimi mi ještě proklouzla značná část setu Walk Choc Ice) a věděl jsem proč. Tomáš Hajíček je skutečně nejdémoničtějším rockovým leaderem v České republice a dost možná i ve Střední Evropě, jak se nechal slyšet moderátor II. stage Jaroslav Špulák. Na libereckou hardrockovou partičku je vždycky radost se podívat a i kdyby se vám jejich muzika nelíbila, pobavíte se dobře. Ačkoli spodní patro Abatonu bylo při jejich koncertu slušně zaplněné, ve srovnání s horním poschodím, kde se připravoval Divokej Bill, se pořád nedalo hovořit o návalu.

Vašek Bláha spolu se svojí bandou se pomalu ale jistě stávají taháky veškerých akcí, na nichž participují. Zimní RFP nebyl výjimkou. Pod pódiem nebylo k hnutí, vydýchaný vzduch se dal krájet i v předsálí. Málokomu to však vadilo, neboť pecky jako "Sudička" nebo "Brouk" daly spolehlivě zapomenout na fyzické strádání. Solidního úspěchu se dostalo také dalšímu z koní pořadatelské agentury Ameba Promotion, Letům mimo. Po nich nastoupili Gang Ala Basta, kteří nahradili původně plánované Ready Kirken, takže pověst slavné pardubické rockové scény nakonec zachraňovali hoši z Vypsané fixy. Jejich vlastnímu vystoupení nelze skoro nic vytknout (to by se spíš dalo vztáhnout pár připomínek k materiálu jako takovému, ale to nechejme stranou), až na problémy s aparaturou, kvůli kterým se koncert časově posunul a byl ve finále kratší. Pochopitelně.

Hlavní hvězdou večera měla být nepochybně Mňága a Žďorp, ale já si troufám tvrdit, že na Petra Fialu se přišlo podívat stejně, ne-li méně lidí, jako na Divokého Billa. Skupině to ale nic neubralo na elánu a odehrála svůj standardně statický a melodický set. Valmezské show předcházela videoprojekce dokumentu ČT o loňském ročníku RFP a po ní měli program první scény zakončit One Season Band. Ti však nevystoupili, neboť jim kdosi nalil pivo do "mixáku" (chyba, pořadatelé!), a proto se poslední živou muzikou stal Traband, který vystupoval jako poslední na druhém pódiu; to mohlo být asi tři čtvrtě na jednu, tedy čas, v kolik měl původně končit. V ten moment, kdy začala většina účastníků přemýšlet o odchodu, se ukázal největší zádrhel - fronta na šatnu. Ta v daný okamžik připomínala chaoticky se zmítajícího dvacet metrů dlouhého, tlustého olgoje chorchoje.

Program Zimního RFP pochopitelně nekončil v jednu ráno, až do čtyř měl podle oficiálního harmonogramu obšťastňovat tančivé fanoušky soubor Maradona Jazz. Jestli se tak stalo, netuším, neb moje maličkost se spakovala po koncertech. Ať dopadl vlastní závěr jakkoli, Ameba Promotion si zadělali na zajímavou tradici, ve které by bylo škoda nepokračovat, protože podobně vydařené akce nejsou (ani) v Praze zimních měsíců na denním pořádku.

Zimní Rock For People, Abaton, Praha, 6.2.2003