Úvalská formace Divokej Bill oslavila svoje dvacetiny ve vyprodané O2 areně. Jako jedna z mála skupin se obešla bez hostů, vystačila si sama, a to doslova - v převlečení předskakovala sama sobě. Přehrála plejádu svých hitů včetně songů ze zatím poslední desky "Tsunami".
Live: Divokej Bill
místo: O2 arena, Praha
datum: 24. ledna 2019
setlist: Dobrý časy, Lásko, Sudička, Pecka, Půl pátý ráno, Čmelák, Vstávej, Malování, Všema deseti, Tsunami, Šibenice, Kořala, Požehnání, Svatá pravda, Král, Země draků, Unisono, Dolsin, Cesta, Utrejch, Divokej Bill, Dávno, Koně, Batalion, Znamení, Plakala, Bohužel, Pocit, Rozárka
Velký a ještě větší. To musí být dnes každý správný koncert. Dávno pryč jsou časy, kdy metou českých skupin byla vyprodaná Lucerna. Současná doba, kdy se neprodávají hudební nosiče, přeje právě živým vystoupením. Lidi na ně chodí čím dál častěji, a tak si snad každá druhá kapela troufá na velké prostory.
Divokej Bill ale největší hudební svatostánek v zemi vyprodal za odměnu a právem. Během uplynulých dvou dekád objel celou republiku křížem krážem, a poctivě si to tak odpracoval.
© Miroslav Tkadlec / musicserver.cz Line-up večera sliboval na osmou hodinu večerní předkapelu Drum Bun s tím, že
Billové se na scéně ukážou o hodinu později. Kdo přicházel v době, kdy předskokani hráli, mohl být zmaten, že slyší svoji oblíbenou bandu hrát dříve. A nemýlil se. Divokej Bill si udělal z návštěvníků tak trochu srandu - Drum Bun (jak mohly napovědět iniciály) byli jeho členové převlečení za rumunskou skupinu.
A vypadali uvěřitelně. Bedliví posluchači je sice odhalili brzy, znamenalo to ale jediné - ta správná oslava právě začala. Songy "O Ferdovi a mravenci", "Alkohol" či "Brouk" rázem dostaly jiný šmrnc. Písně, co se nevešly do hlavního programu, zazněly akusticky. Nápad to byl vskutku originální - sám sobě si v našich končinách snad ještě nikdo nepředskakoval.
© Miroslav Tkadlec / musicserver.cz Hlavnímu koncertu se nedalo nic vytknout. Čtyři desítky skladeb byly průřezem dosavadního materiálu Divokýho Billa, vystoupení mělo od začátku skvělé tempo, super ozvučení i nasvícení, mezi hudebníky a fanoušky vládlo souznění a energie korespondovala se jménem formace.
Středobodem scény byly tři obří obrazovky, které se majestátně tyčily nad pódiem a díky kterým všichni návštěvníci viděli každý pohyb na scéně. Kamery byly umístěné i u bicích. Právě ty si oblíbil kytarista Prochajda a často a rád se do nich šklebil. Zpestřením snad každé druhé položky setlistu byla ohňová a světelná show. Neokoukala se ani zbytečně nevyčnívala. A Štěpán Karbulka si při songu "Král" dokonce na vlastní kůži vyzkoušel roli fakíra a plival oheň.
Dvě písničky se dočkaly i osobního věnování frontmana Vaška Bláhy. "Čmeláka" věnoval své tříleté dceři Kačence, která den předtím oslavila narozeniny. Následující "Vstávej" pak patřila jeho ženě Stáně. "Tsunami" doprovodila mexická vlna a při "Unisono" se hala rozsvítila tisíci mobilních světýlek. Megafonem obohatil Štěpán "Krále" a "Divokýho Billa" a buben si vzal na svou hruď při songu "Utrejch", který byl poctou Johnnymu Cashovi.
I když to nebyl kdovíjak průlomový koncert a ve srovnání s jinými interprety nijak nehýřil novotami, byl svojí nefalšovanou poctivostí důstojnou oslavou kulatin této svérázné formace. Ta se s akcí zdárně poprala po svém, vtipně a originálně. Jako to dělá už dvacet let.
Fotografie jsou ilustrační.