Psal se říjen 2011. Nergal pár týdnů předtím porazil zákeřnou leukémii, navzdory prohlášení z řad polského kléru, že nemoc na tohoto neznaboha seslal všemohoucí. Zaplněný klub ve Varšavě sledoval strhující jízdu Behemoth s uzdraveným frontmanem. Ten v krátkém proslovu mezi skladbami řekl, že koncert má být oslavou svobody, kterou u našich konzervativních severních sousedů nelze zcela vždy hltat plnými doušky. Po tvářích urostlých polských metalistů v publiku se v tu chvíli kutálely slzy. Inferno spustil svoji bicí kanonádu, plamenomety začaly olizovat strop malého klubu, kotel pohltil všechny přítomné. Dech beroucí zážitek.

Přeskočme v čase o nějakých sedm let dopředu a posuňme se o nějakých 700 kilometrů jihozápadně, do české metropole. Behemoth hrají v zaplněném Foru Karlín pro několik tisíc lidí. Předvádějí naprosto profesionální hráčský výkon a pompézní show. Většina přítomných je u vytržení.

Na první pohled se může zdát, že se tyto večery příliš nelišily. Ve skutečnosti ale ten pražský naznačil, že Behemoth vykročili z hlubin pekel a vydali se na cestu, jejíž konec si můžeme pouze domýšlet.

Masivní plamenomety, okultní projekce, bizarní démonické kostýmy a velmi slušné nasazení všech muzikantů tvořily hlavní atributy pražského vystoupení. Ano, bylo to divadlo, ale to k polským rarachům patřilo vždy, akorát nyní je o něco pompéznější. Na druhou stranu toto divadélko v minulosti nemaskovalo bezzubý, nemastný neslaný hudební obsah. A to dnes již s čistým svědomím říct nelze.

Loňská deska "I Loved You At Your Darkest" je v tvorbě Behemoth zlomový moment. Kapela se, jak se říká, žánrově rozkročila a získala mnoho nových fans. Jiné sice ztratila, ale i tak se definitivně vyhoupla do nejvyšších pater metalového mainstreamu. Tento vývoj se dal očekávat, Nergal je ostatně ve své vlasti již řadu let celebritou. Otázkou zůstává, zda - bez ohledu na žánr - neutrpěl obsah hudební tvorby. Při konfrontaci nových a starých skladeb naživo totiž věci z novinky inkasují technické KO.

Behemoth zahráli z aktuální desky hned pět věcí. Ruku na srdce: dá se srovnávat třeba "Ecclesia Diabolica Catholica" s "Daimonos", neřkuli s vypalovačkami typu "Slaves Shall Serve"? Předchozí placka "The Satanist" byla také odklonem od ryzího, sírou nasáklého death metalu, ale skladby nepostrádaly to hlavní, a to nápad. Naštěstí se ve Foru Karlín kázalo také z vynikajících desek "Evangelion" a "Demigod", jelikož právě v těch momentech Behemoth dostávali svému jménu a působili jako biblická nezničitelná bestie. Pastvou pro uši byly Infernovy bicí, Nergal se představil ve skvělé vokální formě, Orionova basa krásně zvonila a Seth si se svými sólovými výstupy poradil na výbornou.

Určitou kaňkou večera byl zvuk. Nešlo o žádný marasmus, ale na tak velký prostor byl dost potichu a postrádal razanci. Na zvukové nevýraznosti si ostatně částečně vylámali své tesáky američtí Wolves In The Throne Room. Ti předvedli velmi slušný výkon, ale na mamutím pódiu působila jejich snaha místy lehce bezzubě. Opět se potvrdilo, že jde o přesně ten typ skupiny, která patří do klubu, kde dokáže vyvolat tu patřičnou atmosféru. Kdo navštívil jejich loňský koncert ve Futuru, zajisté to potvrdí.

Karlínská stage svědčila o něco lépe Švédům At The Gates. Energicky působící kapela v čele s neustále pobíhajícím a publikum hecujícím vokalistou Tomasem Lindbergem evidentně velkou část přítomných strhla. Jejich severská death metalová škola si jela v zaběhnutých, byť předvídatelných kolejích a příznivce formace set nemohl zklamat. Zároveň se nekonalo ani nic překvapivého, mnoho nových příznivců si tak At The Gates zřejmě nezískali.

Pražská zastávka turné "Ecclesia Diabolica Evropa" se celkově povedla. Publikum dostalo vydatnou porci pekelné show. Pamětníci se však možná rádi vrátí vzpomínkami v čase do doby, kdy Behemoth ke svému divadlu servírovali promyšlený hudební obsah po celou dobu svých vystoupení.