Na "Prázdninách" dua Monikino Kino byly důležitými prvky humor a hudební nadhled Petra Marka. Během následných příprav svého vlastního debutu se Monika Midriaková ještě věnovala scénické hudbě k filmu "Všechno bude" režiséra Olma Omerzu (soundtrack natočila se Šimonem Holým). Tyto aspekty a zkušenosti se vepsaly do zvuku alba "Leto s Monikou" (pojmenovaného dle filmu Ingmara Bergmana). Poprvé je také autorkou všech textů. Reflektuje v nich skutečnosti pro ni ryze aktuální - dozrávání do dospěláckého života, vyrovnávání se s nastolenými změnami, ale i touhu nechat některé události dále volně plynout. V působivé "Prečo sa eště bojíš" se tak třeba po svém vypořádává s nespavostí a vnitřním nepokojem. V závěrečné ukolébavce "Dobrú noc" pak část textu ponechala v německém jazyce, čímž vytváří nezvyklý kontrast.

V hudební rovině ubylo elektroniky (zcela se však nevytratila), výrazněji zde znějí kytary, objevují se dechové nástroje nebo bicí Martina Tvrdého. "Leto s Monikou" je civilní zpovědí rezonující na hranách intimity a melancholie. Rytmická parafráze o konci světa (tedy bezstarostného dospívání) v songu "Strácať" je poskládaná z několika smyček vícehlasů, a je tak milým rozptýlením z jinak volně plynoucího celku. Leto s Monikou je logickým posunem v tvorbě Moniky Midriakové - rozjařenost Monikina Kina vystřídaly křehké formy popu a přímočařejší písničkové formy. "Leto s Monikou" je skromným dozvukem skutečného léta ("V spomienkach"). Jednotlivé skladby sázejí na prosté melodické struktury ("Sen vo vnútri slova" a "Niečo pekné") a dokazují, že Monika vykročila správným směrem.