Od vydání "For Now I Am Winter" toho Ólafur Arnalds stihl požehnaně - nahrával nové věci s Nilsem Frahmem, uskutečnil epizodu s Kiasmos, natočil nemálo doprovodné hudby (třeba pro seriál "Broadchurch") a založil projekt, ve kterém se spojil s pianistkou jménem Alice Sara Ott a společně vzdali hold odkazu Frédérica Chopina. Dva roky zpátky vydal kratší soubor "Island Songs". Právě ten je pojítkem k nahrávce "re:member". Na ní vstřebává všechny zmíněné zkušenosti, ohlíží se al i zpět - kamsi k albu "...And They Have Escaped The Weight Of Darkness", z nějž čerpá ambientní nálady. Zároveň zde zkouší věci nové, zejména program Stratus, který generoval a moduloval melodické linie z prvků, které napsal a nahrál sám Ólafur. Nechybí smyčcový kvartet, živé bicí, sóla pro klavír ("saman", "momentary") nebo kooperace se Sohnem, jehož hlas se v emotivní "unfold" stal dalším nástrojem.

"re:memeber" je experimentem v pomalejších rytmech s důrazem na harmonie a vrstvení jednotlivých zvukových rovin (ať už titulní "re:member" nebo komplikovanější "undir"). Mysteriózní "ypsilon" nebo závěrečná "nyepi" jsou skvěle vystavěné minimalistické útvary, které by zafungovaly i na velmi povedených "Living Room Songs". Ólafur Arnalds se tentokráte vrací ke kořenům svých tvůrčích postupů, ovšem s využitím moderních technologií, jež jednotlivé melodické struktury, návaznosti a spojitosti dotvářejí. Fanoušci toho talentovaného Islanďana určitě ocení "re:member" coby kompaktní návrat k jistotám, který je jako stvořený do dlouhých nocí.