Show Me Love - Každý nějak začíná

Většina ji zachytila až s deskou "Robyn" a singlem "With Every Heartbeat", který natočila s Kleerupem. Dodnes si pamatuji, jak sdílela s fanoušky svou radost, když s touto peckou pokořila vrchol britského žebříčku a začala se okolo ní dít kvanta věcí. Baví mě sledovat, jak si od této nahrávky vše hlídá a jak pracuje na své kariéře. Tomuto zlomu ovšem předcházela ona první fáze s trochu jinou Robin Miriam Carlsson. Psal se rok 1997 a vyšel singl "Show Me Love" (později byl na jedné z edic "Robyn" v akustickém provedení), který se objevil i na reedici jejího debutu "Robyn Is Here". "Show Me Love" je v původní verzi pop hodně líznutý r'n'b a sama Robyn na svých prvních třech deskách nebyla úplně výhradní autorkou. Song proto jen lehce proletěl hitparádami. Ale už tenkrát mě její hlas zaujal, jen to čekání na zmíněné "With Every Heartbeat" se protáhlo na nějakých osm let. Přesto bylo milé, že tyto počátky zcela neodstřihla a dokázala je přepracovat po svém. (Dan Hájek)

---

Be Mine! - Esence tanečních emocí

Ačkoli hit "Show Me Love" patří na zlatou devadesátkovou poličku, o pár let později byla Robyn opět na začátku. A tak když jsme na musicserveru v roce 2005 poprvé psali o její skladbě "Be Mine!", byla už zase spíše tou obskurní popovou zpěvačkou ze severu Evropy. Ale právě tahle písnička naprosto ztělesňuje vše, proč je svými fanoušky tak bezmezně milována. Nezpívá jen o tom, že láska je krásná, nebo naopak, že její ex je ten největší parchant pod sluncem, ale své emoce cítí tak jako většina z nás. Komu by slza neukápla při recitativu, v němž je řečeno vše, co opuštěný člověk, který je pořád zamilovaný, cítí.

I saw you at the station
You had your arm around what's-her-name
She had on that scarf I gave you
You got down to tie her laces
You looked happy and that's great
I just miss you, that's all

Škoda jen, že stejně emotivní klip byl pro mezinárodní verzi nahrazen jiným, o dost slabším, v němž se kus kouzla skladby ztratil. Naštěstí nám to Robyn vynahradila různými živými verzemi, fascinující je ta, kde je kromě ní na pódiu pouze bubenice a osmičlenná smyčcová sekce, či akustická verze zahraná při předávání Nobelovy ceny. Geniální písně totiž mohou různými úpravami jen získat. (Honza Balušek)

---

With Every Heartbeat - Někdy refrénu netřeba

Popová hudba je obecně založena na silném refrénu, který musí lidem utkvět v hlavě, což samozřejmě platí i pro skladby Robyn. "With Every Heartbeat" je ale výjimkou, žádný refrén totiž neobsahuje. Skládá se z několika částí, včetně orchestrálního předělu, postupně graduje, aby nakonec vyzněla do ztracena. Písnička, původně od producenta Kleerupa, kterému s ní zpěvačka pomohla (byla to reakce na rozvod s jeho manželkou), se nečekaně stala tou rozbuškou, která ji vrátila zpět ze severských zemí do mezinárodního povědomí. Dokonce s ní dobyli první místo britského žebříčku, čímž popřeli asi všechny zákonitosti populární hudby, v níž je refrén alfou a omegou. Ale takové věci se prostě někdy stávají. Skladba si samozřejmě vyloženě říká o živé provedení s orchestrem, což se stalo při předávání Nobelovy ceny v roce 2008. (Honza Balušek)

---

Dancing On My Own - Musí tančit sama, ale samota jí sluší

Když Robyn spolu s Patrikem Bergerem v roce 2010 složila electropopovou hitovku "Dancing On My Own", zřejmě netušila, že za sebou zanechá tak hlubokou stopu. Jednak to byl první hit, který interpretce přinesl možnost okusit vítězství v domácí singlové hitparádě, a kromě toho se skladba o nenaplněné touze uprostřed tanečního parketu stala vděčnou materií pro nové interpretace.

Sama Robyn si ještě v témž roce střihla křehkou akustickou verzi, která z taneční melancholie vydestilovala sladkou depresi (viz video pod článkem). Tím to však neskončilo. O dva roky později se singl v originální verzi objevil v první řadě seriálu "Girls" a tanec Leny Dunham pomohl song podsunout i americkému posluchačstvu. O rok později si kytarovou verzi připravili Kings Of Leon a opět ji postavili do nového světla.

Akustická verze pak cestu ke slávě zajistila Calumovi Scottovi, který ji v roce 2015 zapěl v soutěži Britain's Got Talent. Jeho procítěný projev autorce původní verze rozhodně ostudu neudělal a se svou půl miliardou zhlédnutí (v součtu s oficiálním klipem) naopak ještě zvýšil povědomí o této mimořádné skladbě. Robyn na ní totiž dokázala, že do svých textů a melodií umí napěchovat obrovskou dávku uvěřitelných emocí, kterým sluší jak elektronické beaty, tak i samotný klavír. A to i naživo. (Lukáš Boček)

---

Body Talk - Radost z popu

Vydatnou náloží hudby obšťastnila fanoušky v roce 2010, kdy během několika měsíců postupně vydala svou trilogii "Body Talk". Je jedno, po kterém dílu zrovna sáhnete (byť nejkomplexnější je určitě finální souhrn obsahující po pěti písničkách z každého EP), vždycky se dostaví ten samý pocit - euforie. Pokud tedy máte aspoň trochu rádi pop. Takhle nějak totiž pop zní, když se dělá s láskou a až mateřskou péčí a neslouží jen jako nejschůdnější prostředek, jak oslovit masy. "Pop patří Robyn," završil tehdy Lukáš Boček svou desítkovou recenzi. Nezbývá než mu dát za pravdu. V tomto žánru bývá obvyklé, že se buď tančí, nebo smutní. Robyn ale přišla s vlastním osobitým způsobem, jak smutnit na tanečním parketu a v posluchači tím paradoxně vzbudit čirou radost. Možná proto je pro mnohé z nás "Body Talk" jedním z nejlepších popových alb ever. (Josef Martínek)

---

Hang With Me - Magická líbivost sněhové královny

Adorace ledové královny ze severu začala až u do detailu vypiplané trilogie "Body Talk". Ano, hitovku "Show Me Love" jsem sice znal, ale netušil, že ji má na svědomí tento drobounký a sympatický diblík. Taneční hymna "Dancing On My Own" na první poslech nezaujala, zlom nastal až s druhým singlem "Hang With Me". Úvodní beat s jednoduchou, ale neuvěřitelně chytlavou electro linkou mi několik let sloužil jako vyzvánění mobilního telefonu. A pak už jsem se vezl - starší alba, na milost vzatá "Dancing On My Own" a vrcholná třetí část se skvělou "Time Machine" a "Indestructible". Um vytvořit skvělou a chytlavou melodii zabalenou do podobně neotřelých elektronických zvuků dělá z Robyn výjimečnou členku mých playlistů. Zároveň patří k té malé hrstce interpretů, kteří se ani osm let od vydání nedokážou ohrát. Takto vysoko nastavená laťka se bude překonávat velmi těžko. O to víc doufám, že vymodlený nový projekt se k té magické líbivosti alespoň přiblíží. (Tomáš Navrátil)

---

Monument - Umí i spolupracovat

Vedle svých vlastních alb stíhá i nemálo spoluprací, ve výčtu jmen nechybí třeba Metronomy, Neneh Cherry, I Blame Coco a spousta dalších. Několikrát se spojila s Christianem Falkem (singl "Dream On" nebo projekt Robyn & La Bagatelle Magique), na kterého - bohužel již po jeho skonu - vzpomíná i v povedeném singlu "Missing U". Důležitou roli v tomto univerzu však pro ni hraje i jiná dvojice - Röyksopp (Svein Berge a Torbjørn Brundtland). Nejenže jim nazpívala singl "The Girl And The Robot" na desku "Junior", ale společně natočili také épéčko "Do It Again", na němž spojili své pohledy na vlastní tvůrčí procesy a odjeli s ním i společné tour. Na novinku "Honey" jsme opět museli čekat osm let (možná je to její šťastné číslo?), ale jak je vidno, stále na něčem pracovala a vše podstatné v jejím životě prostě muselo dozrát. Pokud někdo časem bude chystat nějakou retrospektivu její kariéry, zjevně se slušně zapotí, aby vše podstatné nechybělo, neb i tyto dílky jsou vesměs nedílnou součástí Robyn. (Dan Hájek)

---

Je uvěřitelná vždy a všude a dělá to zas a znovu

Jasně, můžem si vyjmenovávat jednotlivé skladby, kterými nás za svou kariéru oblažila. Každý bude mít nějakou a dost možná bude mít každý jinou (viz další místa tohoto článku). Jedno jim však upřít nelze: uvěřitelnost, s jakou své písně tato seveřanka zpívá. Vezměte si třeba spolupráci s Röyksopp "Do It Again":

Don't care what they say
It hurts so good
I don't wanna stop
I know I should
(But let's do it again)

Na porozchodová kolečka stále se opakující marné zamilovanosti ("It hurts so good!") jako stvořené, že? Ale člověk jí to prostě věří, ať už podobné situace zažila, či nikoliv. Věří jí, když zpívá akustickou baladu, věří jí, když zpívá klubovou pecku. Robyn je jako zpěvačka jednoduše univerzální a v tom je její největší síla. Ostatně vše podstatné bylo řečeno v textu o songu "Honey": "Tahle žena dokáže spojit prudké alternativce s těmi, co poslouchají shity od Lipa, jako nikdo." (David Věžník)

---

Pro všechny, ale vždy svá

Ať už mluvíme o jejích dlouhých odmlkách mezi vydanými deskami, vztahem s fanoušky nebo prostě jen o stylu hudby, kterou tvoří, vždy si můžeme být jisti, že si za svými rozhodnutími a výsledky bude pevně stát. Vše je totiž pevně v její režii. Má vize, které jsou často poměrně nekonvenční, ale přesto univerzálně přístupné, a umí si vybrat kolegy, kteří jí pomohou je zrealizovat. A že to někdy trvá? Umění zkrátka nevznikne přes noc. Proto zpěvačka radši nechá fanoušky dlouhé měsíce spílat "Vydej už něco!", než aby nám předhodila polotovar.

A co to bude tentokrát? Budeme tančit se slzami v očích, nebo s úsměvem oslavovat život? Vsadí Švédka na další osvědčenou elektronickou baladu? První píseň "Missing U" z novéha alba tomu nasvědčuje. Nebo zabrousí se zbytkem desky do něčeho zcela nového? Jisté je, že ať už stará dobrá, nebo nová, bude to stále Robyn a bude to stát za to. Zklamání bychom totiž v jejím slovníku hledali jen těžko. (Daniel Košťál)

---

Stars 4-Ever - Navždy spojeni

"Forever connected through the stars," zpívá držitelka dvanácti švédských Grammis v docela prostinkém textu závěrečné písničky kolekce "Body Talk" s názvem "Stars 4-Ever". A tak je to i s její hudbou. Může uplynout osm i více let a ona pořád září. Stále stačí první nakažlivý popěvek "You and me together, stars 4-ever" a má vás v hrsti. Ty písně jsou totiž věčné. Ať je vám náct nebo jste dospěli do Kurtových let, pořád u nich budete tančit se stejnou až dětinskou spontánností. A nás šéfredaktor by možná mohl potvrdit, že to funguje i po čtyřicítce! Když si navíc někdy zatoužíte pustit některé její live video, pořád vás budou bavit i ty roztomile jalové kostýmy, legrační tanečky a poťouchlé účesy. Robyn je zkrátka jako kámoška z dětství, z doby, kdy má člověk pocit, že všechno krásné musí trvat věčně. Jako svit těch hvězd. A pak že jsou holky ze severu chladné a odtažité. (Josef Martínek)