Závěr loňského roku byl na české blues rockové scéně převelice bohatý na dobré desky. S poměrně krátkým odstupem totiž vyšly tři debuty poměrně mladých (byť minimálně ve dvou případech zkušených) spolků. Brněnští Band of Heysek na své nové řadovce přinesli špínu a rzí obrostlé humpolácké blues, The Bladderstones se na svém prvním albu v nové sestavě vydali cestou bluesové progrese. Přiznám se - třetí bluesový přírůstek, "Jam Again" bandy John Hayllor, mi tehdy v prosinci unikl. Kaju se, byla to chyba. Tito muzikanti totiž zajímavě završují tento domácí triumvirát domácí bluesové omladiny a svým přístupem se staví někam do jeho středu.

Nemají v sobě ani dřevní špínu ani nehledají nové cestičky ve všemi směry prochozeném konzervativním žánru. K blues přistupují s lehkostí, nutně se nevážou na dvanáctkovou tradici a repetitivní struktury. I když - i jedna neskrývaná bluesovka, "You and I", tu je a je velmi vítána. Jejich přístup je aktuální, přesto pevně zakotvený v tom, co lze od žánru očekávat (tedy hudbu, která je postavená na kytarách, spíše ve středním tempu, ale přesto řádně od podlahy, rytmická, textově se pohybující v oblastech běžného života).

Na desku "Jam Again" se probojovalo sedm, respektive osm skladeb (jakýmsi bonusem je singl "Freedom of Your Soul" z roku 2015). Od úvodní, průzračně rockové a harmonikou ozdobené "Jam Again" přes tvrdou "Dressed in Black" s dusavou rytmikou a kytarou, která by se líbila i takovým Lynyrd Skynyrd, až k éterické, gilmourovské "Sleeping City". Mezi nimi leží - alespoň pro mě - pomyslný vrchol alba, "Another Step". Možná je to ta nejvíce přístupná skladba na desce. Melodicky výrazná, s promyšleným aranžmá, dostatečně propracovaná hudebně, produkčně i textově. Takhle nějak se, myslím, dělá hit.

Zpěvák, kytarista a výhradní autor Janek Žežula se mezi všemi nuancemi své tvorby pohybuje s fascinující lehkostí. Disponuje neotřelou barvou hlasu, v poklidnějších pasážích zpívá lehce zastřeně, nosově, jakoby ledabyle. Dovede však být i patřičně divoký. Trojice z Chrudimi také dobře pracuje s doprovodnými vokály, Žežulovu barvu hlasu harmonicky příjemně doplňuje vokál od basáka Břetislava Olivy. Myslím, že to pánové moc dobře vědí - přesto těchto svých schopností neužívají nestřídmě.

U John Hayllor všechno tak nějak zapadlo do sebe. Snad jen ten bonusový singl možná nebyl nutný. Není špatný, to ani omylem. Jen jeho zařazení za "Sleeping City", která se na své ploše více než šesti minut příjemně rozplývá do ztracena, je trochu jako kopnutí zpátky. Ale to je jen malá, v pravdě nepodstatná drobnost.