Vlastně byste se na to na všecko klidně mohli vykašlat. Vaše dítě si žije svým vlastním životem. Světu dalo nahrávky Radiohead, M.I.A., Jacka Whitea, Vampire Weekend nebo The Prodigy a minimálně v Británii neexistuje label, který by měl na tamní a vlastně i světovou hudbu větší vliv. Váš majetek se odhaduje na víc než 75 milionů liber, takže byste do konce života nemuseli hnout ani prstem. Jenže vy jste Richard Russell.

A Richarda Russella nezastaví nic. Ani zákeřná porucha imunity, která ho před pěti lety upoutala na několik měsíců na lůžko, a to doslova (šlo o Guillainův–Barrého syndrom, který způsobuje celkové ochrnutí těla). Několik let poté, co se musel znovu naučit nejen chodit, ale i hrát na hudební nástroje, se pak Russell rozhodl, že jen vlastnit XL Recordings mu nestačí. A že natočí svou vlastní desku.

A protože to je Richard Russell, nemusel se v tomto ohledu nijak zvlášť omezovat.

"Čau, Damone Albarne, tady Richard. Hele, nepomohl bys mi, prosím tě, s albem?"

"Jasně, Ríšo, no problem."

"Čau, Petere Gabriele, tady Richard. Hele, nepomohl bys mi, prosím tě, s albem?"

"Jasně, Ríšo, no problem."

Čau řekl Richard ještě třeba takovým lidem jako Kamasi Washington, Sampha, Ibeyi, Owen Pallett a ještě asi deseti dalším. A bylo z toho "Everything Is Recorded".

Producentské desky můžete dělat dvěma přístupy - buď svůj kreativní rozlet podřídíte hostům, nebo hosty podřídíte svému kreativnímu rozletu. Russellovi se na jeho albové prvotině podařilo oba přístupy vyvážit s citem a elegancí britského gentlemana. Když Ibeyi začnou v "Cane" zpívat do tupých úderů bubínku, zní to jako jejich vlastní píseň. Když Washington v "Mountains of Gold" spustí své saxofonové sólo, nepostrádá to nic z jeho (vysokých) standardů. Když se v závěrečné titulní skladbě potká Samphův naléhavý vokál s Pallettovými houslemi, zní to naprosto přirozeně. A žádná z těch skladeb přitom nijak nepřevyšuje jinou.

Richardu Russelovi se tak v podstatě podařilo stvořit ukázkové producentské album. "Everything Is Recorded" je koherentní a přitom pestrá nahrávka, která je jakýmsi "Kdo je kdo v indie popu". Možná ne úplně hitová, ale to je tím, že se nepodbízí. Je v tom pop, je v tom hip hop, je v tom trip hop, je v tom celé XL Recordings natlačené do osmatřiceti minut kvalitní poctivé muziky, která by vašim uším rozhodně neměla uniknout.

Ostatně, představte si, že jste Richard Russell...