Rodák z britského Uckfieldu, který se v anketě BBC Sound Of 2017 umístil jako druhý za vítězným umělcem, který si říká Ray BLK, vystoupil poprvé v Praze. A zatímco na debut jeho pokořitele ještě stále čekáme, Rag'n'Bone Man už přijel s nálepkou velké hvězdy.
Live: Rag'n'Bone Man
místo: Forum Karlín, Praha
datum: 2. března 2018
support: Grase Carter, Thales
setlist:
Wolves, Ego, Your Way Or The Rope, The Fire, No Mother, Hard Came The Rain, Lay My Body Down, Life In Her Yet, Odetta, Grace, Skin, As You Are, Run With The Beast, Guilty, Human, Die Easy, Don't Set The World On Fire, Bitter End, Hell Yeah
Fotogalerie
© Marie Strnadová Pokud jste tak jako spousta dalších návštěvníků dorazili do beznadějně vyprodaného Fora Karlín o trochu později a mrzli jste venku ve frontě, zatímco vevnitř už hrál první předskokan, nemusí vás mrzet, že jste ho propásli. Rapper Thales mizerně recitující text do hudby puštěné z počítače byl výplní, jakou na koncertech nechcete vídat, a nebylo divu, že spousta dříve příchozích se brzy zahleděla do svých mobilů, než aby sledovala ten marný příběh na pódiu.
O poznání lépe na tom ale byla
Grace Carter. Zpěvačka narozená v severozápadním Londýně, ale vyrůstající v Brightonu, vystoupila za doprovodu svého klávesisty a bubeníka, a i když s prvními skladbami vzhledem k nutnosti strefovat se do puštěných linek se sborovými zpěvy se trochu protrápila, publikum z letargie probrala i tak. Měla totiž přesně ten typ hlasu, jenž se barvou míhal od
Rihanny k
Sii a zase zpátky a který jí v nějakém příštím ročníku BBC Sound Of... může přihrát nějakou tu nominaci.
© Marie Strnadová Své electro-popové písničky sice měla místy problém udýchat, svým skromným projevem a vstřícnou komunikací s diváky si ale v Praze brzy získala nejednoho fanouška. Ještě o ní uslyšíme.
Rag'n'Bone Man sice vystoupil v České republice poprvé, ovšem tak jako jeho debutové album
"Human" není tak úplně jeho prvním, tak ani on nemusel být v karlínské hale pro oči a uši každého návštěvníka úplným nováčkem. Pravidelní návštěvníci letních festivalů už jej totiž mohli vidět loni v létě vidět jak na slovenském TopFestu, tak na rakouském Novarocku. A právě nedaleko Nickelsdorfu v červnu odehrál nezapomenutelný set. Ten byl sice o notnou část zkrácen, neboť jeho tourbus zapadl nedaleko místa konání do bláta, zato pak ale ve zbývajících minutách zpěvák předvedl tak fantastický pěvecký zážitek, že mu náhle veškerá festivalová konkurence dýchala na záda.
© Marie Strnadová Podobně to proto mělo vypadat i v Praze. A také že ano. Jednoduchá scéna s rollupy s namalovanými
humans a spíše statický koncert bez tanců a jakékoliv show táhl převážně protagonistův basbaryton a vokální dovednosti. Přesnost, soulový feeling, správně dávkovaná intenzita a perfektní sehranost s kapelou byly tím, co koncertu dodávalo na síle. Rory Charles Graham, jak se interpret doopravdy jmenuje, odehrál bezmála dvacet písní, od "Hard Came The Rain" s rockovějším drivem a vokálně expresivnějšími polohami přes
vražednou "Lay My Body Down" až po "Life In Her Yet", kterou dle svých slov napsal o své babičce.
Fanoušci na to všechno sice reagovali docela vřele, texty ale zpívali spíše výjimečně. Bohužel se tak potvrdilo, že pokud jde o znalost rádiových hitů, není problém a hala se zaplní, zalíbení ale podle všeho bude jen přechodné, když celé album s největší pravděpodobností spousta lidí ani pořádně neslyšela. Držitel Ceny kritiků od BBC za rok 2017 by proto udělal lépe, kdyby úvodní třetinu koncertu
naředil nějakým hitem. Ledy by se tak mohly prolomit mnohem dřív než až u baladické trojice "Odetta", "Grace" a "Skin", které byly sice odzpívány jednoznačně nejlépe, jejich intimní povahu ale narušovali křiklouni z davu, což zpěváka vykolejilo ze soustředění. Husí kůže tak sice díky jeho famóznímu hlasu a fantastickému přednesu opět nechyběla, nebýt ale těch výtržníků, mohlo to být pro nás všechny i s přihlédnutím ke srovnání s rakouskou zastávkou mnohem lepší.
© Marie Strnadová Vymodlený megahit "Human", který znají nejen posluchači rádií, ale i fanoušci nepříliš pozitivně přijatého seriálu "Inhumans" a videohry "Mass Effect: Andromeda", v jejichž upoutávkách se objevil, se jejímu interpretovi už asi přejedl, v Praze jej proto odzpíval o poznání rychleji a bez patřičné osudovosti, naproti tomu ale v závěru vystřihl ještě výtečné rapové číslo, jímž dal vzpomenout na své začátky v hiphopové skupině Rum Committee. Na to navázal singlem "Die Easy", který odzpíval a cappella, což je výsada, na jakou si bez ostudy mohou troufnout jen ti nejlepší.
Byl to výborný koncert. Dechberoucí zpěv, sympatické vystupování, bezprostřední promluvy k publiku, sehraná kapela a žádné klišé ani patos. Jen ať zase přijede. Pokud se mu povede na příští desce přijít s dalším velkým hitem, mohl by si už úplně klidně troufnout i na O2 arenu.