Richard Krajčo to v rozhovoru pro deník MF Dnes řekl naplno: "Protože jsme chtěli být zase něco extra, řekli jsme si, že taková předkapela - nebo host - by konečně mohl dokázat, že i u nás jsou kapely evropského zvuku. My Češi se jen pořád něčeho bojíme." Pochopitelně, že tou "evropskou" skupinou je v první řadě Kryštof, kterému, coby uměleckému souboru, zcela evidentně sebevědomí nechybí. Nebo alespoň jeho šéfovi ne. Nezbývá se než zeptat, jestli obstála česká naděje v konfrontaci s lotyšskou, v "té Evropě" mnohem úspěšnější? Snad můžeme říct ano.

Ostravská hala Tatran se zaplňovala plynule od šesté hodiny, úzkým vchodem dovnitř proudily desítky lidí vymrzlých až na kost z mrazivého úterního večera. Lístek za 250,- korun si nakonec koupilo na 1600 lidí, což je číslo nadprůměrně znějící, ale onen dav se v klenuté konstrukci sportovního stánku pro dobré dvě a půl tisícovky fandů trochu ztrácel. Třetina holt zůstala neobsazena, řekl bych. Jistě netřeba zdůrazňovat, že první řady byly neomylně zabrány již dlouho před začátkem vášnivými přívrženkyněmi Krajčova hereckého a pěveckého umu, jež nakonec vzaly na milost i lídra Brainstorm, Reynarda Cowpera.

Baltští hudebníci zahráli všeho všudy jedenáct pecek a posloužili tak Ostravanům jako luxusnější předkapela. Lépe řečeno jako host, který měl rozehřát návštěvníky před příchodem hlavních hvězd. Brainstorm se ve finále podařilo publikum rozhýbat a dostat je na svou stranu, ale první polovina jejich setu tomu nenasvědčovala. Skupina nijak nekomunikovala, soustředila se pouze na hudbu, která ale přesto působila dosti sterilním dojmem. Zlom nastal v momentě reprodukce hitu "Waterfall" a následné "It Is Easy". Zbývající část se již nesla v atmosféře jakési vřelé tolerance. Ve srovnání s Kryštof působila muzika lotyšských popařů příliš cukrovatým, kýčovitým dojmem, jenž byl narušen jen tu a tam (např. "Ziema").

Jistě to znáte. Pískot, hysterický řev, nedočkavé poskakování, tleskot, netrpělivé vyhlížení idolu. Tak nějak vypadaly "nekonečné minuty" před nástupem Richarda Krajča na scénu v prvních několika řadách. Zadostiučinění přišlo s písní "OnaNe", úvodní skladbou jak nové desky, tak celého turné. I dvojka byla ze "Siločar", "Prostorová". Třetí skladbu už znala takřka zpaměti nejen ostravská návštěva, nýbrž pravděpodobně i nejušmudlanější selka v Máchanicích, vždyť několikatýdenní dominance singlu "Obchodník s deštěm" v českých rádiích je dosti výmluvným argumentem. Ale "tatranský" koncert nebyl jen tak obyčejný (skupina prý hodně lpěla na startu turné v severomoravské metropoli). Když došlo na obligátní křest, polévala se deska "V siločarách" nejen šampaňským (to si vzal na starost Jarda Hudec, šéfredaktor Reportu), ale také blahodárnou Priessnitzovou vodou. Asi již tušíte, kdo všechno se v ten moment dostal na pódium. Krom zmíněného Hudce ještě producent Dušan Neuwerth a hlavně Jaromír Švejdík, zpěvák Priessnitz. Bláhově jsem si sliboval výjimečný zážitek od živé verze druhého singlu "Tramvaje", který právě Švejdík obohatil svým vokálem. Jenže poněkud nepochopitelně a překvapivě k tomuto "duetu" nedošlo a "Tramvaje" odpěl Krajčo sám s poznámkou, že původně v písni hostuje ještě... Většina z dalších písniček se setkala s nadšenou odezvou, ale u skladeb z novinky bylo občas patrné, že je diváci a divačky ještě nemají tak dobře vstřebané jako ty z "Magnetické pole".

Kryštof udělali za rok a půl pozoruhodný skok. První album křtili v ostravském klubu Boomerang s kapacitou 150 lidí, druhé v hale Tatran s kapacitou patnáctkrát větší. Z mnohých zkušeností se skupinou vím, že jí velké sály a prostory nevadí. Tentokrát jsem však z jejich vystoupení neměl tak hřejivý pocit, jaký se mým tělem rozlil např. po setu na iFestu. Možná to bylo dáno nervozitou, možná budou chlapci potřebovat více se sžít s novým materiálem. Ostravský koncert byl ale chladný, netradičně neenergický, jako by šlo o rutinu. A přitom měli hudebníci k dispozici domácí publikum, solidní aparaturu a osvětlení, spousty krásných slečen před sebou, prostě všechno, co si mohou pop-rockové hvězdy přát. Když dozněly poslední tóny "Básníře", závěrečné skladby neuměle započatého přídavku, rázem se rozsvítily desítky zářivek a byl šmitec. Marně jsem vzpomínal na křest Support Lesbiens, kteří nastavovali třikrát. Ostravští by si určitě ještě alespoň jednu píseň navíc zasloužili. Třeba budou mít v Praze, Brně či Plzni větší štěstí. Chce se říct, že tohle by na Evropu nestačilo.

Playlist:

OnaNe
Prostorová
Obchodník s deštěm
Poletím
Ženy
Střemhlav
Pohádky
Skříň
Moře v hoře
CosmoShop
Tramvaje
Nasavač
Poezie
Lolita
Básníř

Kryštof + Brainstorm, hala Tatran, Ostrava, 10.12.2002