Tvrdit v Cardiffu, že jste v anglickém městě, asi byste se se zlou potázali a hnali by vás svinským krokem. O Walesu dávají v Evropě vědět fotbalisté a ve světě Tom Jones a Manic Street Preachers. Manics si teď sumírují svých deset let v šoubizu kompilačním albem "Forever Delayed" (s obvyklým podtitulem "Greatest Hits") poskládáného z osmnácti singlových hitů a dvou nových písní. Překlad "Forever Delayed" do češtiny ("Navždy odloženo") vyvolává naštěstí už jen pousmání nad faktem, že koncert skupiny u nás byl dvakrát odložen a podařil se teprve na třetí pokus před pár týdny v Malé sportovní hale. "Forever Delayed" vyšlo i ve formátu DVD, jemuž se budeme věnovat v samostatné recenzi. Nyní tedy audio CD.

Pohled na seznam skladeb prozrazuje, že Manics vybírali hlavně ze svého druhého období po zmizení kytaristy Richeyho Edwardse v roce 1995. Ta tragická a dodnes neuzavřená událost zřejmě ovlivnila zvuk a směrování kapely a kupodivu znamenala komerční úspěch v podobě desky "Everything Must Go" ("A Design For Life" považuji za vůbec nejlepší píseň skupiny), nemluvě o uznání médií i kritiků a spršce hudebních cen. Album "This Is My Truth Tell Me Yours" s první britskou singlovou jedničkou "If You Tolerate This Your Children Will Be Next" pozici kapely ještě posílila a poslala ji definitivně do rockového mainstreamu, i když si Preachers neustále zachovávají jisté politické postoje a rozhodně nepatří k extra komerčním interpretům.

Další hitparádová jednička, samostatný singl "The Masses Against The Classes" a poslední řadovka "Know Your Enemy" trochu ubrala z mírné psychedelie a opět přitlačila na punkrockovou notu příznačnou pro začátky skupiny (zde viz první singl "Motown Junk", pak "Faster" a "You Love Us"), ale dvě nové písně "There By The Grace Of God" a "Door To The River" jsou spíše jemnější než nabroušené a klidně by se hodily na zmíněnou desku "This Is My Truth Tell Me Yours". Tak či tak, Manics jsou příkladem jednoho z mála uskupení, kde se snoubí vysoká umělecká hodnota s popularitou a následným komerčním úspěchem. Snad je jejich přitažlivost způsobená zvláštním spojením Bradfieldova hlasu, co dokáže být plačtivý i rockově průrazný, se zpěvnými melodiemi, které jsou zase tu říznější a jindy melancholické (a nejen v takové "Everlasting").

Tradičně si posteskneme, že na "Forever Delayed" něco chybí, konkrétně třeba "She Is Suffering", "Roses In The Hospital" nebo "Slash ‘N‘ Burn", ale jinak to bohužel nejde. Navíc, kritériem tohoto výběru byla hitová úspěšnost a v ní jsou prostě novější skladby lepší, aniž by to nutně znamenalo, že jsou i kvalitnější, a jsou zde i tři písně, které nenajdeme na žádné řadové desce. V té ohromné letošní záplavě všemožných výběrů ovšem patří ta od Manic Street Preachers k nejpřínosnějším. V anketě "Nejlepší Greatest Hits" by letos byla hodně vysoko.