Už druhý rok v řadě potěšila pořadatelská agentura Obscure Promotion moravské fanoušky, když putovní hardcorové Persistence Tour namísto Prahy umístila do centra tamní metropole. A i když loňský ročník nabídl asi nejkultovnější kapelu žánru (Agnostic Front), ten letošní posadil laťku až na samou hranici možností a dovezl našlapanou sestavu, které dominovali nekorunovaní králové žánru, Hatebreed.

Jak tomu bývá u podobných akcí s bohatou soupiskou kapel, začíná se hodně brzo a úvod programu obstarávají mladé a nadějné kapely. Vzhledem ke všednímu dni a brzkému začátku bohužel pracovní povinnosti nedovolily autorovi reportáže absolvovat celý maraton, a tak report popisuje večer až od setu holandských dříčů Born From Pain. Ti u nás hrávají poměrně často a už si stihli vybudovat lokální fanouškovské jádro. Byli výborní a poctiví, ale něco jim prostě oproti headlinerům stále chybí. Je to nejspíš ten americký genius loci, který evropská kapela asi nemá v krvi.

Následující Power Trip patří na současné scéně mezi žhavé a často propírané zboží, ne ale tak úplně právem. Jejich muzika je víc thrash metal než hardcore, něco z Pantery, něco ze Slayer, hodně retro z 80. let, nic extra původního. Ale dejme jim ještě šanci, už za dva měsíce se představí v Praze jako support žánrově vhodnějších Trivium.

Terror, to už bylo jiné kafe a kapela plně dostála svému názvu. Bylo jasně vidět, že teprve tady večer doopravdy začínal, teprve teď začali fanoušci zpívat s kapelou, teprve teď začal pořádný kotel pod pódiem a objevili se první stage diveři. Formace v daném kontinentálním duelu reprezentuje West Coast a právě určitý losangeleský macho duch a pódiová prezentace dodává jejich muzice spolu opět s více metalovými než punkovými vlivy ty pravé koule. Brutální masáž, věrné publikum, skvělá show. "Keepers Of The Faith" se vším všudy.

Následovala služebně nejstarší kapela večera, newyorská legenda Madball, vedená nestory žánru, zpěvákem Freddym Cricienem a basákem Hooyou. Právě osmdesátkový East Cost působil hlavně ze začátku po jízdě Terror trošku krotce, oddané publikum a Freddyho srdcařství to ale zase dokázali urvat. Přesto je třeba říct, že jejich těžiště leží převážně v minulosti.

Potud skvělá klubová akce. Ale až s nástupem hlavní hvězdy večera bylo jasné, kdo je tady král. A nebavme se teď o zasloužilých letech, průkopnictví apod. nejen u předchozích Madball. Hatebreed svou muziku umí prostě nejlíp prodat, je to show a mají velký podíl na široké popularizaci new school verze žánru. Dvoukopákové bicí s logem, obrovská plachta, světla, brutální zvuk, toto vše bylo o třídu jinde než u všech předchozích souborů.

Jamey Jasta se svým charakteristickým šátkem na hlavě dirigoval tu hlučnou a skvěle sehranou továrnu jako velký šéf a převedl i výborný chytací postřeh, když na něj několikrát bůhvíproč létaly kelímky s pivem. Není divu, že jde o velmi populární kapelu i mezi metalisty, žánrově jsou rozkročeni mezi oběma světy a pomáhá tomu i Jastova vydavatelská činnost a hostovačky na deskách kapel jako Sepultura.

Akci tak nelze nic vytknout. Sono je nádherný, skvělě nazvučený a architektonicky unikátní prostor možná v celém středoevropském měřítku, i při nacpané kapacitě se netvořily nikde žádné fronty. Za rok znovu, akorát těžko říct, jestli po tomto ročníku lze ještě nabitost lineupu někam dál vyšponovat.