zahraniční desky: 40-31 | 30-21 | 20-11 | 10-1
domácí desky: 20-16 | 15-11 | 10-6 | 5-1
zahraniční videoklipy | domácí videoklipy | objevy domácí scény

---

40. Miley Cyrus - Younger Now

Album "Bangerz" z roku 2013 bylo pro některé až moc pop, jeho o dva roky mladší nástupce "Miley Cyrus & Her Dead Petz" zase moc underground. "Younger Now" se trefuje přesně do prostoru mezi nimi. Prostoru, ve kterém není Miley Cyrus zbytečně líbivá, ale zároveň ho nevyplňuje experimenty pro experimenty. Pokud dáte country-popovým písničkám šanci, odmění vás nenásilnou chytlavostí i uvěřitelností. Vždyť ke country měla Miley blízko už od dob, co se jako teen hvězda usmívala z plakátů v dětských pokojíčcích, takže se vlastně jedná o návrat ke kořenům. Vedle hitu "Malibu" vypíchněme i mezigenerační spolupráci s Dolly Parton "Rainbowland". Možná budete překvapeni, jak si dámy notují. O to víc zamrzí, že album zdaleka nenaplnilo prodejní očekávání. Nepsané pravidlo hudebního průmyslu, že umělecký krok vpřed znamená odliv mas, se tak znovu naplnilo. (Josef Martínek)

---

39. Taylor Swift - Reputation

V rozepři s Taylor Swift nemůžete nikdy vyhrát. Můžete na ni sebrat důkazů, kolik chcete, prohnat ji uličkou hanby na sociálních sítích a zasvištět si díky ní pár týdnů v hitparádách, ale nakonec to bude stejně ona, kdo na tom nejvíc zprofituje. A na čem jiném v šoubyznysu vlastně záleží? Ano, je otázkou, na kolik je dění okolo Swift ještě spojeno s uměním a na kolik je to jenom chytře sestrojený komerční produkt. Ale když dáme stranou všechny senzace, spory a skutečné osoby, které se skrývají za songy, stejně si interpretka zaslouží uznání. Bez bulvární omáčky je "Reputation" pořád zdařilou popovou nahrávkou, která je promyšlenější a zábavnější než desky většiny jejích kolegyní. Swift v sobě cit pro psaní skladeb a hudebnější country minulost zkrátka nezapře. Dnes tolik populární rádiový electro/synth pop dokázala povýšit na prestižní hudební disciplínu. A ze své pověsti si postavila další albové impérium, z něhož musí blednout nejeden zpěvaččin nepřítel. (Simona Knotková)

---

38. Fever Ray - Plunge

Pokud bylo "Fever Ray" melancholicky introvertní, její druhá deska je pravým opakem. "Plunge" je explozivní v mnoha ohledech. Je mnohem otevřenější v tématech (od politiky po feminismus nebo sexuální fetišismus), reflektuje současnost po svém a toto vše je v druhém dějství Fever Ray zabaleno do futuristického (něco jako) popu, v němž ale stále zaslechnete pozůstatky z debutu nebo zvukovou symboliku domovských The Knife. Uhrančivě stále působí i její hlas, který do této pošpiněné hudební nálože pasuje jako vybroušený drahokam. Karin Dreijer je prostě svá. Více než kdykoliv dříve jako by odhodila všechny dřívější zábrany, plně do všeho praštila a měla nutkání se ze svých niterných pocitů vyřvat. "Plunge" může být vnímána i jako méně přístupná alternativa "Fever Ray", je totiž členitější a experimentálnější. "Red Trails" je démonický hymnus a taková "IDK About You" zní skoro jako dovětek k vyhraněné sociologické sondě na "Shaking The Habitual" The Knife. Další rovinu vnímání určitě přinese chystané turné, které má pražskou zastávku 26. února ve Foru Karlín. (Dan Hájek)

---

37. Liam Gallagher - As You Were

Ta chvíle jednou přijít musela, i když se jí Liam Gallagher snažil vyhnout jako čert kříži. Po rozpadu Oasis to sice zkoušel v Beady Eye, ale nakonec se rozhodl (či spíše byl přesvědčen), že nejlépe mu bude samostatně pod jeho jménem. Výsledná sólovka "As You Were" je pak sice hudebně naprosto ordinérní, ale na druhé straně natolik plná skvělých písniček, že mu to vykrádání The Beatles i původně domovských Oasis snadno odpustíme. Téměř jakákoli ze skladeb by mohla vyjít kdykoli v minulých čtyřech dekádách a (až na jejich zvuk) by to asi nebylo poznat. I tohle je ale známka kvality - Liam prostě nepotřebuje nic hledat, když to své už dávno našel. Jede si to svoje a jede si to dobře. A taky je s ním sranda. (Honza Balušek)

---

36. Sparks - Hippopotamus

Americké duo Sparks se loni vrátilo s třiadvacátou studiovou deskou "Hippopotamus". Leckoho mohlo napadnout, zda má bratrská dvojice po pětačtyřiceti letech na scéně ještě co nabídnout. "Hippopotamus" na to však dal naprosto jasnou odpověď, kterou navíc umocnilo následné turné. Novinka je zábavná po textové stránce i způsobem, jakým dvojice dokáže přeskakovat od jednoho žánru ke druhému. Kromě typických synťáků nechybí ani klavírní balady, případně nějaký ten ostřejší riff. Nechybí ani hitovost, příkladem budiž až nakažlivý singl "Edith Piaf (Said It Better Than Me)". Je skvělé vidět, že pánům kreativita a hudební nadšení ani po takové době nechybí a "Hippopotamus" si rozhodně zaslouží pozornost. (Ondřej Kocáb)

---

35. Amy MacDonald - Under Stars

Skotská zpěvačka Amy MacDonald disponuje hlasem, který svou barvou může často připomenout nedávno zesnulou Dolores O'Riordan z The Cranberries. To ale rozhodně není její jediný klad. Na novou desku jsme si museli počkat celých pět let, dokud v ní pořádně neuzrály nápady a neměla jich dost na to, aby se její čtvrtá řadovka vyrovnala těm předchozím. A to se jí bez problémů povedlo. Její mix popu, folku či country je ve spojitosti s jejím zpěvem prostě neodolatelný. A je jedno, jestli zpívá rádiové hitovky jako "Automatic" či "Dream On" nebo se vznáší v pomalých baladách "Down By The Water" a "From The Ashes". Amy patří mezi ty interprety, kteří sice hudbu nikam neposouvají, bez jejich tvorby by ale byl hudební svět o mnoho chudší. (Honza Balušek)

---

34. - Lana Del Rey - Lust For Life

Lana Del Rey pokračuje v krasojízdě. Trocha artu, retro motivy a poprvé za kariéru i hosté na desce. Právě duety fungují z "Lust For Life" snad nejlépe, a to ani když nejde o velká jména typu The Weeknd. Zpěvačka si ale hravě poradí i bez nich a třeba v takové "In My Feelings" ze sebe vydává pěvecky to nejlepší. Aby novinek nebylo málo, vyjádří se i párkrát k situaci ve světě. A překvapivě to má i dobrý konec, neboť s "Get Free" završí kolekci na optimistickou notu. Z černa do modra, doslova. Vypadá to totiž, že Lana utekla ze světa smutku a skutečně dostala chuť k životu. Tak schválně, zda jí vydrží i do další desky! (David Böhm)

---

33. Alt-J - Relaxer

Britská formace Alt-J zažila a stále zažívá strmý vzestup na popularitě. Stačilo pár let a z naprosto neznámé indie kapely se stal jeden z pilířů žánru. A zaslouženě. Alt-J už na oceňovaném debutu představili originální zvuk a propracované hudební kompozice a na novince "Relaxer" v neotřelých skladatelských postupech pokračují dále. Písně na desce jsou přehlídkou a fontánou nápadů hodných hudebních géniů. Silným artiklem pak jsou bohaté aranže a hutný, místy téměř orchestrální zvuk, který dodává jejich hudbě na dynamice. Ačkoliv album skvěle funguje jako celek, nejvíce přece jen vyčnívá melancholicky atmosférická "Pleader" a hravá "In Cold Blood". Alt-J baví i svými texty, které lze nejlépe charakterizovat jako brutální romantismus. Krásné obraty jsou často vypoinované do drsného finále a tato nejednoznačnost skvěle koresponduje s jejich barvitou hudbou. (Ondřej Hricko)

---

32. John Mayer - The Search Of Everything

Pro Johna Mayera mám slabost už od doby, kdy jednou ze svých nejlepších písní, tedy "Say", doprovodil překrásný film "Než si pro nás přijde". Špatné album ještě nevydal, když jsem si ale při jedné dlouhé cestě vlakem pustil poprvé právě "The Search Of Everything", oněměl jsem úžasem. A zároveň se zaradoval, protože jsem si říkal, že jsem právě našel své letošní album roku. S postupem času a vícero poslechy se mi sice krapet oposlouchalo, v top 10 ale zůstalo. Mayer je jedním z nejvýraznějších muzikantů své generace, a přestože je jenom písničkář, dokáže krásně balancovat mezi tím, aby své skladby obalil do líbivého zevnějšku, který je od sebe navzájem odliší, zároveň ale nikdy nesklouzne ke sladkobolnému kýči. Ryzí folkařské jádro je samozřejmostí. Co víc chtít? (Jan Trávníček)

---

31. Miguel - War & Leisure

Miguel na svém čtvrtém studiovém počinu opět úspěšně posouvá hranice r'nb a nadále potvrzuje, že společně s Frankem Oceanem patří k nejdůležitějším umělcům žánru. Zatímco předchozí deska "Wildheart" sice přinesla zajímavé nápady a měla konzistentní atmosféru, chyběly jí výraznější momenty. Na "War & Leisure" se Miguel skladatelsky značně posunul. Jeho um napsat nakažlivou melodii, aniž by se podbízel, je tentokrát nepřehlédnutelný. Navíc stále sází na upřímné sdělení, což se projevuje především v hlasové rovině (jeho pěvecký projev se s každým albem lepší). Největší předností ale zůstává jeho schopnost spojovat rozdílné žánry. "Criminal" s hostujícím Rickem Rossem se nese na vlně blues rocku (s hiphopovou příchutí), "Pineapple Skies" je soul-popovou poctou Princovi (k němuž zvukově odkazuje ve funk-rockové "Told You So") a své mexické kořeny odhaluje v latinou říznuté "Caramelo Duro". "War & Leisure" je o opravdové muzikantské radosti. Jestli má v současnosti někdo na to převzít žezlo po Princovi, je to právě Miguel. (Jakub Malar)

---

zahraniční desky: 40-31 | 30-21 | 20-11 | 10-1
domácí desky: 20-16 | 15-11 | 10-6 | 5-1
zahraniční videoklipy | domácí videoklipy | objevy domácí scény

---