Desky se symfonickým orchestrem jsou územím, na které se vydal leckdo - výsledky nicméně značně variují. Některé počiny zůstaly spíše milou kuriozitou, napadá mě narozeninový koncert Arakainu s Plzeňskou filharmonií nebo návrat Lucie do opery, jiné se staly pevnou součástí kapelních diskografií. Tady je na místě zmínit, jakkoliv se nejedná o koncertní záznam (byť i ten, velmi kvalitní, existuje také), "Proměny" Čechomoru. A jako na dobře odvedenou práci se bude vzpomínat i na "Symphony 80" Petera Lipy.

Živák vznikl na festivalu Viva Musica a aranžéři Adrian Havran a Oskar Rózsa udělali správně dvě klíčové věci: Nepřipravili Petera Lipu o jeho koncertní kapelu a orchestrální aranže ušili na míru skladbám, kterým to svědčí. To jest, výsledný celek o třinácti skladbách pracuje s orchestrálními aranžemi velice citlivě, nechce na sebe vyloženě upozorňovat.

V centru veškerého dění stojí onen stále velmi čilý osmdesátník, orchestr Viva Musica pod dirigentskou taktovkou Michaely Rózsa Růžičkové dobarvuje skvěle šlapající kapelu, přidává nové textury a nálady: "Návšteva po rokoch" tak dostala téměř bondovské kvality, "Sťahovaví vtáci" zase zesilují jakousi melancholicky osudovou atmosféru. Drama pro změnu akcentuje v "Because of Your Sad Eyes".

A z Petera Lipy se přirozeně stává Sinatra, kterému velkolepost svědčí, ale zároveň nesklouzává k patosu. Není jistě náhoda, že zařazený materiál tvoří z většiny kousky otextované Milanem Lasicou. Oba pány totiž spojuje schopnost podívat se na život s odstupem, nadhledem a jiskrou humoru - třeba jako v písni "Podobnosť čisto náhodná" . Navíc jde o skladby - jako "Návšteva po rokoch" nebo "Balada o štyroch koňoch" -, které v sobě mají i nejvýraznější vypravěčské kvality.

Lipa září i ve standardu "Georgia On My Mind", skvělou atmosféru nabídne latina "Caracas" s opatrně se chytajícím publikem. Obrovskou energii zprostředkuje "Neúprosné ráno", titulní položka ze zpěvákova stejnojmenného sólového debutu z roku 1983.

Z nahrávky "Symphony 80" vyzařuje zkušený, až rutinérský klid, ale zároveň nesmírná radost z muziky. Peter Lipa je až mazácky uvolněný, pranic si nedělá z početného, notami svázaného tělesa za zády ani osmi křížků na krku. Improvizuje, laškuje s diváky, svůj narozeninový koncert si užívá. Desku (vyšla digitálně, na CD a bílém dvojvinylu) navíc zdobí vynikající, vyvážený zvuk. Ten si ponechává nezbytnou živou energii, ale záznam nabízí i takřka studiovou čistotu.

Živák "Symphony 80" ukazuje, že lze trefit onen pověstný sweet spot, kde se může silný vokalista (s vlastní kapelou po boku) se symfonickým orchestrem symbioticky doplnit. Často slyšená přetahovaná se nekoná, tady se před posluchačem rozvíjí ukázková symbióza a naprosto rovnocenné partnerství. A i když se tu jen oprašuje v zásadě starý známý repertoár, není tohle album v diskografii Petera Lipy jen nějakým doplňkem. Ta plnohodnotnost a samostojnost až zaráží.