Ten, kdo vybral do vyprodaného Roxy jako předskokany indie-popové Places, udělal dobře. Ostravská formace se žánrově i náladou hodila z domácích možných alternativ k hlavním hvězdám takřka ukázkově. Jen je škoda, že jim jejich snažení na jednom z jejich dosud jistě nejprestižnějších vystoupení zhatil zvukař. Ať jste se totiž postavili kamkoliv, slyšeli jste sice, že instrumentálně kapele nelze mnoho vytknout a do budoucna by si na ně klidně někdo mohl zase vzpomenout, až se k nám vrátí Daughter, nicméně zpěvačku Evu Konečnou šlo slyšet minimálně. Ať jste špicovali uši, jak jste chtěli, rozumět jí bylo pramálo. A to je opravdu škoda. Zkuste proto navštívit alespoň jejich profil na Bandzone a zlepšete si dojem studiovou nahrávkou. Vážně stojí za poslech.

Zamýšlet se nad tím, co vlastně za žánr hrají Wolf Alice, to by mohlo být povídaní na půlku reportáže. V jejich hudbě můžete najít alternativní i indie rock, grunge, shoegaze i indie-pop. Pokud máte chuť, zkuste si v nich pohledat vlivy Pixies, Smashing Pumpkins, My Bloody Valentine i Nirvany, chcete-li být současnější, zkuste si je porovnávat třeba s The Joy Formidable, The War On Drugs nebo divoškami z kapely Dead Sara. Záleží, co je vám bližší a jak moc máte naposloucháno.

A i když se nejspíše shodneme na tom, že za inovátory je považovat nelze, je pravdou, že ten mix všeho výše zmíněného umějí přetavit ve skutečně unikátní písničky. A tak i přesto, že hype, který je provázel ještě před koncertem na Lollapalooze 2015 a potom i při příležitosti české premiéry v Paláci Akropolis, už pomalu opadává, stále mají co nabídnout. Kupříkladu hned ze startu nám Ellie Rowsell & spol. nastavili hned tři své tváře. Začali tou melancholickou v nejnovějším singlu "Heavenward", přeskočili do punkově agresivní "Yuk Foo" a následně spustili svůj prvotřídní hit "You're A Germ" z oceňované prvotiny "My Love Is Cool".

Bylo to ale až jemně po zádech lezoucí "Aaaaaaah" z úvodu čtvrté "Your Loves Whore", co stavělo chlupy příjemným vzrušením. Zasněná poloha jde Wolf Alice vůbec nejlépe, což ostatně dokázal i singl "Don't Delete The Kisses", k němuž kužely světel dotvářely atmosféru plnou naděje a on sám i naživo potvrdil, že patří mezi to nejlepší, co novinka "Visions Of A Life" přinesla. Nebylo tedy divu, že se diváci po většinu koncertu spíše jen tak pomalu kolébali do rytmu a užívali si koncert, jenž byl spíše prvotřídní poslechovkou než strhující rockovou jízdou.

I na to ale nakonec došlo, a i přestože kapela musela diváky docela pobízet, tak "Formidable Fool", "Fluffy" a "Lisbon" s kytarou letící vzduchem patřily mezi momenty, kdy jste měli možnost sledovat regulérní rockovou bandu. Rafinovaně skrytý půvab zpěvačky připomínající podobné maskování Emily Bett Rickards v seriálu "Arrow" šel v tu chvíli stranou a z jemné víly byla rázem vzteklá bestie. Což byl naštěstí záměr. Po minulém, nepříliš vydařeném koncertě ji totiž někteří nazývali dokonce i "protivnou krávou". Silná a značně přehnaná slova, samozřejmě, faktem ale je, že první česká zastávka představila zpěvačku v roli ledové královny, což spoustě lidem nevonělo.

Také v Roxy slovy šetřila, až na pár strohých díků se spíše soustředila jen na to, aby společně se svými třemi kumpány odehrála jednu skladbu za druhou, častovat ji ale podobnými přívlastky by bylo nevhodné a hlavně nespravedlivé. Ellie Rowsell není prototypem rockové hvězdy a za maskou nepřístupnosti spíše schovává vnitřní nevyrovnanost a nervozitu. Jak ale potvrdil vrchol večera v podobě něžného přednesu "Are you happy now?" v předposlední skladbě "Blush", za husí kůži vyvolávající druhý koncert v Praze se stydět rozhodně nemusí.