Berlínské Beatsteaks lze považovat za jednu z nejpracovitějších kapel vůbec. Když v roce 2014 vydali svou sedmou, eponymní řadovku, která je mimochodem dodnes jedním z jejich nejhitovějších alb vůbec, podařilo se mi je během následného turné v létě 2015 odchytit naživo hned čtyřikrát. A ať už to byla Praha, maďarský Sziget nebo německé festivaly Rock im Park a Lollapalooza, vždy předvedli stoprocentní výkon. Beatsteaks jsou totiž hlavně živá kapela. Pro desky léta platilo, že je to všechno jakžtakž ok, jakmile je ale jednou uvidíte v německy mluvících státech, kde patří mezi stadionové hvězdy, a fascinovaně budete sledovat, s jakou lehkostí donutí tisíce lidí dřepnout si během "Let Me In" a jak gigantické circle pity se jim daří vytvářet, pochopíte, jak obrovsky důležitou kapelou se v průběhu let stali.

Nová studiovka "Yours" je na první pohled nejzajímavější tím, že na ní poprvé ve větší míře jsou i nějací hosté. Vnímání jejich hvězdnosti je asi dost individuální a záleží na tom, jak moc máte v malíku německou scénu, nicméně hudební přínos všech zúčastněných zůstal ve většině případů spíše jen zbožným přáním. Takže jak nezvykle opatrná "Abbadu" s Farin Urlaub, hudebně repetitivní "You In Your Memories" s Chadem Pricem, tak spojení s úchylnými šílenci z Deichkind v "L auf der Stirn" nebo "Velosolex", která je se Stereo Lab už prostě jen divná, nenabízí nic moc převratného.

Výjimku tvoří překvapivé hostování britského angažovaného písničkáře Jamieho T v "Hate To Love", která určitě začala vznikat někde v zákulisí festivalů Rock im Park/Rock am Ring, kde obě jména v roce 2015 vystupovala. A přiložený videoklip to potvrzuje.

Nicméně vzhledem k tomu, kolik spíše průměrných věcí se na novince nachází, lze množství hostů vnímat také jako určitou autorskou bezradnost, kterou právě jejich pestrost měla trochu zakrýt.

K nejlepším momentům kolekce zcela určitě patří úderný singl "40 Degrees", v jehož refrénu se jde až na dřeň, nápaditě rostoucí "Filthy Crime" s popěvkem, jaký nezapomenete, titulní "Yours", která ani nezní jako typická punk-rocková zběsilost z jejich dílny, a pořádný nářez "Gap", který jako by vypadl z dílny Rage Against The Machine.

Tou úplně nejlepší písní je ale "I Do", která je tak neskutečně návyková, že i když jedenadvacetiskladbová deska dohraje, její chytlavý popěvek "Let's Get Married!" vám v hlavě zůstane třeba i celý den.

Po předchozím albu, které lze brát jako kreativní vrchol formace, je "Yours" bohužel docela zklamáním. Skvělé songy na něm sice i tentokrát najdete, jen jich není tolik. Pokud si z nich ale kapela do setlistu pro nedělní pražský koncert v Roxy vybere ty pravé, není pochyb o tom, že by se jim v kombinaci se staršími hity mohl podařit jeden z nejvydařenějších večírků tohoto podzimu.